Základy 1.6 – Podílové fondy a ETF

Jak jsme si vysvětlili v prvních článcích o základech investování, investicemi je možné dosáhnout významně vyššího zhodnocení vlastních úspor než prostým ukládáním peněz do hotovosti nebo spořícících účtů.

V samostatných článcích jsme si i vysvětlili, co jsou akcie a dluhopisy, jakým způsobem fungují, proč z nich plyne pro držitele výnos, jaké mají rizika a jaké u nich sledovat základní parametry. V obou případech se jedná o základní kameny investování, bylo proto nutné se seznámit s tím jak fungují.

V kapitole Základy 1.2 – Investování a riziko jsem ale kladl důraz na rizika spojená s investováním a zmiňoval jsem, že nesystémové riziko přílišné sebedůvěry je možné řešit pomocí diverzifikace. Dnešní článek spojuje všechny tyto informace v jedno konkrétní řešení, tj. investování s pomocí fondů. Pojďme si vysvětlit co to fondy jsou, jak fungují a na co se při výběru zaměřit.

Co jsou to podílové fondy?

Podílový fond je společnost, jejímž předmětem je pouze nákup, držení a případně prodej jiných cenných papírů. Laicky řečeno, jedná se o balík různých investic, například akcií, dluhopisů nebo nemovitostí, které jsou zastřešeny společně právě ve fondu. Fond se může zaměřovat na investice obecně a obsahovat jak akcie, tak dluhopisy zároveň, nebo může být nějakým způsobem selektivní – např. obsahuje jen akcie, nebo jen akcie velkých firem a dokonce může být selektivní velmi konkrétně (všechny akcie firem, které vyrábí výzbroj pro armády NATO).

Vy jako investor si můžete koupit podíl v daném fondu a tím se stáváte jeho spolumajitelem. A tedy i všech cenných papírů, které fond vlastní. Výhodou tohoto přístupu je, že i s malou částkou můžete investovat velmi snadno a s nízkými náklady do širokého portfolia akcií, dluhopisů nebo jiných aktiv, jelikož se o náklady za správu dělíte s ostatními podílníky ve fondu. Pokud byste chtěli například investovat do 100 největších technologických firem na americké burze Nasdaq, museli byste každou jednotlivou akcii nakoupit zvlášť. Kromě samotného nákupu fond pravidelně řeší rebalancování, což je činnost, kdy nějakou akcii z fondu vypustí a koupí místo něj jinou, nebo sníží/zvýší její zastoupení ve fondu. To vám také odpadá, fond dělá tuto činnost za vás.

Valná většina lidí se již s nějakými podílovými fondy setkala, jelikož je velmi často nabízejí banky, včetně těch českých. Pokud se podíváte na web vlastní banky, pravděpodobně naleznete v menu nabídku Investice a pod ní Podílové fondy.

Co je ETF (Exchange Traded Fund)?

ETF, neboli česky burzovně obchodovaný fond, je speciální typ podílového fondu, platí tedy pro něj vše co jsem doposud zmínil výše. Speciální je pouze v tom, že je obchodován přímo na burze (podobně jako např. akcie).

Má to několik výhod – jednak k jeho nákupu nepotřebujete přímého prodejce, ale můžete jej koupit u svého brokera sami. Broker je sice taky zprostředkovatel nákupu jako banka, ale zatímco valná většina brokerů nabízí obchodování za inteligentně nízké poplatky, tak nákup fondu neobchodovaného na burze je obvykle spojen s vyloženě zlodějskými poplatky (čest vyjímkám, kde vám prodají podílový fond bez poplatku za vstup).

To ale není jediná výhoda obchodování na burze. ETF je obchodován po celou otevírací dobu burzy a vidíte online jeho cenu, zatímco podílové fondy obchodované mimo burzu se oceňují jednou za den. Tohle sice vypadá jako marginální problém, ale situace je zhruba stejně hloupá, jako kdybyste si šli natankovat nádrž auta na základě informace o tom, kolik stál benzín včera a až po natankování se dozvěděli, kolik vlastně zaplatíte. Stejná situace je i při prodeji.

Poslední výhoda nemusí platit vždy, ale je tomu tak velmi často – ETF mají nižší náklady na správu. Klíčové pro poplatky není ani tolik to, jestli se obchodují na burze nebo přes prostředníky, ale i distribuční síť s sebou nese náklady a lidi nabízející investování formou „pojďte do toho s námi“ musí taky někdo platit. O nákladech si ještě povíme níže.

---

Intermezzo 1:

Nyní byste měli mít jasno, že podílové fondy vám umožňují nakupovat celý balík akcií či dluhopisů najednou za jediný poplatek. Tím vám zjednoduší péči o vaše investice. Výhodou podílových fondů obchodovaných na burze (tzv. ETF) je, že cenu fondu a jeho obchodování berou z rukou různých překupníků, kteří si za prodeje berou tučné provize a díky burze vám umožňují obchodování online za transparentní ceny. Fondy obecně jsou perfektní odpovědí na otázku, jak efektivně řešit diverzifikaci svého portfolia (a tedy řešit riziko dávání vajíček do jednoho košíku).

---

Popoplujem. Podobně jako minule se naučíme nějaká slovíčka.

Jaké jsou základní ukazatele fondů a co znamenají?

Typ správy:

Existují dva typy správy fondu. První je tzv. aktivní – ve fondu sedí investiční manažer. Konkrétní člověk nebo skupina lidí rozhoduje na vlastní odpovědnost, jakou akcii nebo dluhopis a v jakém poměru budete mít ve fondu nakoupený. Mají stanovené nějaké mantinely (například fond smí držet pouze americké akcie) v rámci kterých se ale rozhodují libovolně. Na aktivní správě je postavené celé odvětví ve financích, nicméně aktivní správa je jenom naleštěný PRD, a ze všeho nejvíce připomíná toto:

Druhým typem je pasivní fond. V takovém fondu není žádný investiční manažer, což je obrovská výhoda, protože takového člověka nemusíte platit! Fond spravuje svoje portfolio automatizovaně pomocí kopírování indexu. Indexem se rozumí označení pro skupinu akcií či dluhopisů podle předem daného kriteria. Jednodušší je index vysvětlit prakticky. Tak tedy indexem mohou být např:

• Všechny akciové společnosti které se obchodují na všech burzách na světě.
• 500 největších společností v USA
• Všechny vládní dluhopisy USA se splatností delší než 10 let.
• Všechny firmy z Neměcka, které podnikají v automobilovém průmyslu.

Pasivní fondy zažívají v posledních dekádách obrovský boom. Není se čemu divit. Jak již bylo zmíněno, jejich obrovskou výhodou jsou výrazně nižší poplatky za správu peněz ve fondu. Ne náhodou je drtivá většina z nich ve formě ETF obchodována na burze.

Aktivní vs pasivní přístup k investicím je velmi obsáhlé téma, které by vydalo na knihu. Zatím mi můžete tak akorát věřit, vrátím se k tomu v samostatném článku.

Poplatky:

V kapitole o složeném úročení zaznělo, že poplatky mají obrovský dopad na váš výsledek. Dokonce při dodržování obecných zásad mají největší dopad na výsledky vašeho investování. Cílem je mít poplatky pod kontrolou, u fondů váš čekají následující nástrahy:

Poplatek za nákup / případně za vstup do fondu. Jedná se v podstatě o totéž. Informaci naleznete v dokumentu zvaném KIID/KID (Sdělení klíčových informací), který má každý fond v EU povinně. U ETF je poplatek nula, platíte pouze brokerovi za provedení obchodu na burze (typicky něco do 2 EUR). U podílových fondů obchodovaných mimo burzu je poplatek stanoven procenty z nákupu. Už tohle by mělo být první varování, ale u některých obchodníků vám vstupní poplatek odpustí a nechají vás fond nakoupit zdarma.

Dále OCR nebo TER, poplatek za správu fondu. Total expense ratio, ongoing charge ratio, průběžné náklady atd. Je stanoven v procentech, mají ho všechny fondy a JEDNÁ SE O NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VĚC !!! Fond musí nějakým způsobem financovat svůj chod – jedná se o společnost, která má administrativu, vedení a i samotná péče o vaše investice (chození na valné hromady, příjem dividend, rebalancování pozic ve fondu ale i placení daní atd.) něco stojí. To něco je právě TER/OCR. Je podstatné pochopit, že se jedná o pravidelnou částku kterou platíte každý rok a platíte ji z hodnoty vašeho portfolia. Tedy ne z peněz, co jste zainvestovali ten rok, ani z peněz, co jste investovali dohromady. Ale z hodnoty, kterou mají teď aktuálně vaše investice včetně zhodnocení. Pokud budete investovat celý život, není nereálné, aby vaše investice měly hodnotu i 10 milionů korun nebo více. Poplatek za správu 1% ročně u takového portfolia je 100.000,- ročně. U pasivních ETF s velkým množstvím klientů a rozumným indexem je normální poplatek za správu okolo 0,2% za rok, u aktivních neburzovních fondů jsou to často 2% ročně.

Ještě jedno doplnění, aktivní fondy mají někdy ještě jednu parádu – poplatek za nadvýkon. Jakmile uvidíte toto, tak nohy na ramena. Důvody proč si vysvětlíme jindy, ale stačí pochopit, že sice vy budete platit za jejich dobrý výkon poplatky navíc, ale za mizerný výkon nedostanete nic.

Poplatek na výstupu by měl být u všech fondů nulový. Pokud není tak opět utíkat. A tady sdílím jeden poklad, když najdu lepší, podělím se 🙂

Způsob distribuce dividend:

Další důležitá věc na fondu.Nebyla by, kdyby nebylo daní, ale je. Fond dostává z akcií co drží dividendy a z dluhopisů úrok. Má dvě možnosti, co s nimi udělat. Tou první je, že vám je jednou za čtvrt rok pošle na účet u brokera. Jedná se v takovém případě o distribuční fond a z důvodu daní ho nechcete pokud to jde. Jednak vás to bude obtěžovat, protože vyplacené dividendy z fondu budete muset přiznávat sami v daňovém přiznání (ale zas zaměstnanec, co si sám vepisuje do formuláře ty odvody co ze mzdy platí na sociální, zdravotní a daň z příjmu je něco, co kdyby dělal každý, tak tenhle stát shoří na popel). Ale hlavně si ty dividendy a úroky zdaníte dvakrát. Jedny daně už totiž zaplatil fond, když úroky / dividendy dostal. Podruhé je zaplatíte vy. A započíst to nejde. Více probereme v článku o daních.

Z toho logicky vyplývá, že správná varianta je ta druhá. Akumulační fond dividendy a úroky, co dostal, vezme a nakoupí za ně znovu akcie a dluhopisy. Reinvestuje je. Vy o nic nepřicházíte, protože se tím zvedá hodnota fondu a tedy i vašeho podílu. Navíc u re-investice uvnitř fondu nemusíte platit daně podruhé a dokonce ani podávat daňové přiznání. Problém vyřešen.

Správce fondu:

Tohle je poslední podstatná informace, co musí začátečníka zajímat. Fond vnáší riziko protistrany do investování. Kromě brokera si musíte správně vybrat ještě toto. Je evidentní, že vám aktivní fondy doporučovat nebudu, tak se zaměřme na dobré poskytovatele ETF. Těch je totiž mraky a ne všichni jsou si rovni.

Začátečník by se měl držet svaté trojice největších správců podílových fondů v USA. Proč? Protože vybrat správce znamená nastudovat si historii správcovské firmy, studovat statusy fondů a vyhodnocovat riziko bankrotu. Což je nad rámec normálního investora. Mimochodem i zde platí, že můžete ředit riziko tím, že budete cíleně využívat fondy od všech tří.

Touto trojicí jsou Blackrock (fondy s názvem iShares), Vanguard a State Street Global Advisors (fondy s názvem SPDR). Na všechno ostatní v začátcích úplně zapomeňte, nic vám chybět stejně nebude. Všechny tři spravují již tolik peněz, že vám na to nebudou stačit nuly. Například BlackRock má ve správě finanční aktiva v celkové hodnotě téměř 10.000.000.000.000 USD.

---

Intermezzo 2:

Tohle bude rychlé shrnutí. Možná není zatím úplně jasné proč a bude potřeba některé aspekty ještě vysvětlit jindy, ale cílem je vybrat si: od svaté trojice pasivní ETF s co nejmenším poplatkem za správu a s akumulací dividend. A tohle myslím smrtelně vážně, všechny ostatní varianty začátečníkům nepřinesou nic dobrého.

---

Jak a kde fond koupit

Pokud se přes všechna varování rozhodnete nakoupit fond neobchodovaný na burze, budete muset najít nějakého obchodníka, který Vám podílové listy prodá. Velké české banky toto nabízejí skoro všechny. Vybírejte alespoň mezi těmi, které vás neoholí hned na začátku na vstupním poplatku. Nákupy podílových fondů tohoto typu jsou obvykle v korunách, takže nemusíte řešit směnu peněz.

S ETF je to složitější. Budete muset založit brokera, pokud jste tak ještě neučinili. Dále vás čeká vybrat fond, přičemž narazíte na několik překážek. První, kterou skoro nikdo nezmiňuje, se vztahuje k tomu, jaké fondy budete vůbec moci koupit. Nabízení investičních fondů pro spotřebitele je v Evropské Unii velmi silně regulováno. Vězte tedy, že jako spotřebitel si nenakoupíte ETF obchodované na amerických burzách, nesplňují totiž evropskou regulaci (která má zkratku UCITS). To neznamená, že byste nemohli koupit fondy co obsahují americké akcie. Ale nekoupíte fondy, které jsou spravovány a obchodovány v USA.

To, že budete nakupovat ETF v Evropě vás bude mást ještě v jedné věci. Většina evropských ETF se obchoduje v eurech a dolarech (případně i dalších měnách jako libry a franky). Tohle hromadu lidí mate, i když je paradoxně úplně jedno, jakou měnou budete za fond platit. Situaci je možné převést analogicky na nákup jakéhokoliv zboží. Pokud vám v obchodě nabídnou platbu v korunách nebo eurech, tak je jedno v čem zaplatíte, ale pořád dostanete ten stejný rohlík. Situace je jiná u fondů, které mají zajištění měnového kurzu (slovo „hedged“), o tom si možná povíme jindy, v tento moment byste se těmto fondům měli vyhnout také.

Pojďme se nyní podívat na to, co jsme si řekli v dnešním článku v praxi. Přiložím níže pdf s měsíčním informačním přehledem o ETF od SPDR a názorně si ukážeme, co je z něj možné zjistit. Zajímá nás především zelená tabulka vpravo na první straně.

• Za prvé vidíme poskytovatele – Investment Manager, kterým je evropská odnož od State Street Global Advisors.
• Jak jsem zmiňoval v předchozím odstavci, vidíme že fond je veden v dolarech (Fund – Base Currency), přitom se ale jedná o produkt pro evropské klienty. Sídlo fondu (Domicile) je totiž v Irsku a ne USA. To, že fond splňuje evropskou regulaci pro prodej podílových fondů spotřebitelům je uvedeno na řádku UCITS Compliant.
• Další informací viditelnou na první pohled je TER – roční náklady na správu fondu, v tomto případě 0,25% ročně.
• Způsob distribuce dividend je uveden pod názvem Income Treatment a vidíme, že se jedná o akumulační fond.
• Poslední zajímavost, o které jsem psal, se nachází na konci první strany. Listings, neboli na jakých burzách můžete fond koupit. A vidíme, že se fond dá koupit v Amsterdamu za eura a nebo v Londýně za dolary, případně libry. Přitom stále kupujete stejný fond, je tedy absolutně jedno v jaké měně budete platit. Burzovní trh se sám vnitřně postará o to, že cena po přepočtu aktuálním měnovým kurzem bude ve všech měnách stejná.

A jak si vybrat index?

Záměrně jsem nenapsal jednu podstatnou věc. A to jaký fond teda vybrat. Co má sledovat za index? Případně na co má být zaměřen? Jedná se o otázku, která se obecně řeší nejvíc, přitom ji pro začátečníka lze uchopit relativně jednoduše. Ale toto si povíme v pokračování této kapitoly příště, dnes to stačilo.