Ranní káva – 5/3/24 – ČEZ

Ranní káva nějakou dobu nebyla, ale za poslední dny se zas objevilo pár témat, takže do zbytku týdne se můžete těšit na pár rychlých článků. Nicméně začít musím tímto skvostem české investiční kinematografie, protože KONEČNĚ někdo nebyl slušnej a řekl ve videu s rozumným dosahem to, co říkám roky.

Video opravdu doporučuji vidět celé, a já k němu připojím pár svých názorů a komentářů, protože se ve velkém shoduji v názorech s Radimem Dohnalem.

Aktuální situace

ČEZ je zamořen již roky ve dvou zásadních tématech. Tím prvním je budoucí směřování české energetické koncepce, která spoléhá na velké jádro a počítá se stavbou velkých jaderných bloků. Tím druhým je pak windfall tax.

Osobně nejsem tak velký kritik velkého jádra jako je zbytek trhu. Pochopitelně stavba jaderných elektráren je komplikovaný projekt, u nás ovšem zjednodušený tím, že existují dvě lokality, kde se stavět dá. Totiž současné Dukovany i Temelín, kde už bloky jsou, mají ještě kapacitu (především ta v Temelíně), pro stavbu dalších a tím se výrazně zkracuje přípravná fáze. Délka stavby ve finále není ani tak faktický problém, jako spíš byrokratický. Kde je vůle, je i cesta, a například málokdo ví, že nejrychleji postavený jaderný blok v historii vznikl zahájením výstavby 3.11.1992 a byl poprvé zapojen do elektrické sítě 29.1.1996, tzn. za 3 roky a 87 dní. Přitom se nejedná o blok stavěný v Číně nebo Rusku, kde by se dalo čekat, že se obchází legislativa, ale o japonský ABWR blok s 1356 MW Kashiwazaki Kariwa-6.

Ano, 90. léta replikovat asi úplně nejde, ale není prostě pravda, že by se jaderný blok musel stavět stejně dlouho jako vnější obchvat Prahy. Ostatně mezi leadry rychlosti výstavby jsou i jihokorejci, kteří jsou i v současném tendru na nové bloky. Pokud by byla politická vůle, tak je možné v Dukovanech i Temelíně stavět relativně rychle a pokud nebude mít stavbu a povolovací procesy na svědomí nějaký debil, tak do 2032 může být blok velmi reálně připojený v síti.

Druhou otázkou stavby je pak samotná cena. Opět si stojím za tím, co říkám dlouhodobě. Jaderný reaktor je aktivum, které délkou svojí životnosti ve většině případů přesahuje životnost státních měn. Je realtivně dost jedno, kolik stojí stavba v součansých penězích, protože za několik desítek let bude cena peněz díky inflaci tak nízká, že nás to opravdu trápit nebude.

Dneska se taky nikdo nepozastavuje nad tím, že byl Temelín drahý a jedná se o jeden z nejlevnějších současných zdrojů stabilní elektřiny vůbec. Samozřejmě ale objem financí který je potřeba posbírat na samotnou stavbu je v českém měřítku středně velké evropské země problém, a tak by se stavba měla financovat státem. Ten si nejen že může dovolit zadlužit, ale přesně na tyhle věci by se zadlužovat měl, narozdíl od pastelkovného a podobných hovadin.

Tím se dostávám k tomu, co mě ve videu udělalo největší radost, protože pan Dohnal nebyl slušnej (díky Bohu za ty dary).

Takže já si to tu dovolím napsat taky, to co říkám opakovaně.

Prosím, Michal Šnobr, neboli hlásná trouba lobbyingu J&T v ČR, má jenom jeden cíl: dostat při prodeji jejich podílu co nejvíc peněz. V podmínkách České republiky je pouze jeden relevantní kupec, který může jejich podíl odkoupit, a to stát. A tak je potřeba k čemukoliv co pan Šnobr říká taky přistupovat.

Názor, že by měl stát za draho vykupovat minoritní podíl v ČEZu, je podle mého mínění naprosto debilní. Jako minoritnímu akcionáři ČEZu by mi to samozřejmě mohlo být jedno, pokud je někdo takový ťulpas, že mi dá za akcii 1500+ korun, tak klidně. Jenže jsem zároveň i daňový poplatník v této zemi a horším způsobem by stát ty peníze z okna vyhodit nemohl.

Předně, stát nemusí vykupovat minoritní podíl aby mohl stavět nové bloky. Prostě nové bloky postaví v nových státních společnostech, můžeme si je nazvat jakkoliv, třeba ČEZ 2, nakontraktuje si pak na provoz původní ČEZ, kterému bude platit za služby a vůbec ničemu to vadit nebude.

Nehledě na to, že by výkupem nic nezískal. Se svými dnešními 70% si stejně může dělat víceméně co chce, dalších 30% nepotřebuje. Vůbec nerozumím tomu, proč se tahle myšlenka rozšířila v investiční veřejnosti jako mor. Respektive vím. O Neapoli se říká „vidět Neapol a zemřít“. Rční souvisí s epidemií cholery v neapolském přístavu. Tak bych si dovolil říci „vidět twitter Michala Šnobra a zemřít“. Není dne, kdy by se z tohoto účtu nevalil jedovatý mrak o státních loupežnících, kteří nás chudáky s miliardami, chtějí obrat o poslední drobák.

K motivaci dodám pouze poslední věc. Bohužel se mi už nepodařilo dohledat podcast, který jsem před nějakou dobou s Michalem Šnobrem slyšel. Delší stopáž ho asi vyvedla z pozornosti, takže v něm na rovinu přiznal o co ohledně ČEZu jde. Cílem je, stejně jako v případě EDF (u které si pochvaloval zisk při odkupu) – vykoupit akcie ČEZu státem a vyplatit minoritní akcionáře za co největší sumu. To je jediný zájem, který tento člověk má, nic jiného ho nezajímá. Je to asi stejně relevantní zdroj informací k tomuto tématu, jako kdybyste se ptali Daniela Beneše, jaký by měl dostat ředitel ČEZu roční bonus.

K druhému problému ČEZu – windfall dani. Ta je skutečně otravná a dost citelně snížila zisk po zdanění za rok 2022 i 2023. (EDIT: byl jsem správně opraven, že WFT uhrazená v roce 2023 byla hrazena zálohou, tzn, měla z důvodu cashflow vliv na dividendu za rok 2022, ale ne na výsledek hospodaření 2022). Státu je to pochopitelně jedno, minoritním akcionářům ne. Svět občas není fér, odklon od ruských trubek s plynem a válka na Ukrajině mohl mít na energetiku i mnohem horší dopady než jen WFT, přestaňme se na tom točit jak kolovrátek a posuňme se dál, WFT je stejně v ceně akcie již promítnuta.

Aktuální situace na trhu s elektřinou je překvapivě dobrá. Levná cena povolenky, plynu i elektřiny je trojkombinace, která dost negativně ovlivní výsledky ČEZu v blízké budoucnosti, ale pokud se nestane zázrak, tak doby levné elektřiny jsou pryč. Existuje varianta, že si soukromě postavíte soláry, k těm ale potřebujete pozemek na kterém stojí váš dům, takže při započtení i těchto nákladů, z nich elektřina taky není „skoro zadarmo“.

A ti ostatní, co třeba bydlí v bytech, se musí smířit s tím, že levně už bylo. Pro investory se ale nabízí příležitost – díky trojkombinaci, kteoru jsem zmínil výše, jsou akcie výrobců elektřiny levné. Nejen v Česku. Pro dlouhodobé portfolia se opět otevírá možnost, jak do něj postupně nakoupit nějaký ten baseload – stabilní firmy s nízkou volatilitou a predikovatelným vývojem tržeb. Jen bych se vyvaroval oblastí s vysokým rizikem přírodních katastrof, ty totiž skutečně dokáží vymazat veškerou hodnotu investice ze dne na den.