Na internetech mě zasáhla špičková přednáška Michaela Romancova na téma Velmoci, tak si ji dovolím nasdílet, abych zvýšil její dosah, ale hlavně dávám i několik poznámek k zamyšlení z mojí strany, protože v nich vidím širší dopad pro dlouhodobé investování na následující dekády.
Přednášku doporučuji slyšet celou, zase tolik času nezabere. Je totiž doplněná o dost podstatný kontext a narozdíl od jiných zdrojů (např. v literatuře na tomto blogu zmíněný Changing World Order) u ní není jazyková bariéra.
První naprosto zjevný moment z přednášky je, že velmocenské postavení je dlouhodobě podmíněno především kvantitou zdrojů. Nerostné bohatství, území ale také lidský kapitál. Vyjímkou je období po průmyslové revoluci, kdy technologický pokrok umožnil násobně zvýšit produktivitu práce, která umožnila kvantitativně menším územím výrazně vzrůst díky kvalitě využití zdrojů.
To, co ale z přednášky jednoznačně vyplývá, je skutečnost, že díky internetu a liberalizaci informací, se tato výhoda zásadně smazává a kvantita opět začne hrát naprosto zásadní roli, protože kvalitu je v dnešních podmínkách možné celkem rychle dohnat.
Hezkým příkladem je právě Čína, která do průmyslové revoluce byla velmocí, právě díky území a lidskému kapitálu, následně o tento status přichází kvůli neschopnosti inovovat technologicky , ale v současné době, stačí chtít a rozdíly v produktivitě se začínají smazávat. Zároveň netvrdím, že rozdíly v kvalitě nejsou. Ale neumožňují již vytvářet tak velký rozdíl mezi produktivitou, aby nehrálo roli, že nějaká země má desetinásobně větší populaci.
Z tohoto předpokladu vyplývá i několik potenciálních adeptů pro budoucí geopolitické postavení velmocí, v mém případě se zaměřením především na ekonomiku.
Čína velmocí již je a i přes nepříznivou demografickou křivku se v této pozici udrží, protože i budoucích 600 mil obyvatel je stále dost.
Indie je jedna z mála zemí na světě, která má pro velmocenské postavení předpoklady (rozloha i počet obyvatel), velmocí zatím není, ale dělá správné kroky k tomu, aby se takovou velmocí v blízké budoucnosti stala.
Evropské mocnosti mají šanci se udržet na výsluní pouze tehdy, pokud se zmobilizují v rámci Evropské Unie, protože pouze na Unijním základu má dostatek kapitálu i zdrojů, aby se v „elitním klubu“ mohla udržet. Samostatná Franice, Německo i UK jsou příliš malé.
Spojené státy jsou v podstatě velmi špatně ohrozitelné ve svém postavení mezi velmocemi (i když nemusí být první, stále budou mít obrovský vliv), ale jen do doby, dokud se dokáží udržet jednotné. Jejich byť jen rozpad na dva podobně velké celky dost zásadně ohrozí jejich lidský potenciál.
Další zajímavou úvahou z hlediska ekonomického rozložení sil je něco, co v přednšce nezaznělo. Existuje potenciálně technologie, která by dokázala zvýšit buď A) území a zdroje a nebo B) produktivitu práce jednoho člověka, aby mohlo opět dojít k narušení rovnováhy sil?
Na první možnost znám jen dvě odpovědi. Na Zemi již totiž rozdány karty jsou, a to platí včetně oceánů, které jsou aktuálně využitelné maximálně pro těžbu ropy/plynu. Vyjímkou je Antarktida chráněná mezinárodními smlouvami, což nevylučuje případný konflikt. Druhou možností je kolonizace Sluneční soustavy. V obou případech je pravděpodobnost expanze tak vzdálená že ji neuvažuji.
Zajímavější je úvaha nad růstem produktivity práce (skokovým). Vzhledem k povaze internetu totiž jeho rozmach nevedl k prohloubení rozdílů, ale naopak jejich zmenšení a prudkému vzrůstu globalizace. A nic na tom nebude měnit ani libovolná jiná hip technologie z poslední dekády (blockchain, web 3.0, AR/VR, elektromobilita, OZE atd.). Jsou jen dvě potenciální technologie, které mají podle mého názoru dostatečnou komplexitu, aby se nemohly stát snadno dostupné pro všechny.
První se válí na dvacetiletém horizontu už asi padesát let – termojaderná fúze. Jedná se o dostatečně složitou technologii, aby si ji nemohl dovolit každý a zároveň dostatečně silnou, aby dokázala dramaticky zvýšit efektivitu kapitálu. Levný přístup k násobně většímu zdroji energie byl vždy motorem pro průdký růst. Bohužel fúze, jak jsem psal, je pár dekád na dosah již hodně dlouhou dobu a tak s vysokou pravděpodobností v našem životě nebude hrát roli.
Druhou potencálně disruptivní technologií je umělá inteligence. Samotná technologie totiž opět závisí na dvou věcech. Nejen software, tj. vybudování samotného modelu, ale i hardware. Právě konstrukce čipů je odvětví s obrovskými bariérami vstupu a může znemožnit v multipolárním rozdělení světa části lidské populace přístup k této technologii. Klíčové know-how momentálně drží západ (ASML jako výrobce litografických strojů, nVidii jako hlavního designéra čipů a americké technologické firmy jako strůjce software modelu umělé inteligence).
Než shrnu závěr, ještě bych se rád zastavil nad tím, co zaznělo v přednšce ohledně vývoje té druhé poloviny světa, než ve které žijeme a označujeme ji za vyspělý západ. Spolupráce v rámci BRICS se sice rozšiřuje, je ale postavena pouze na ekonomických základech, jednotliví členové jsou ttoiž odcizeni nejen politicky, ale i nábožensky, vojensky a velmi často jsou si její členové navzájem konkurující. A rozšíření BRICS této situaci nepomáhá, naopak rozdíly prohlubuje. Pojící prvek – dekadentní západ jako společný nepřítel, nemusí do budoucna stačit pro udržení byť jen ekonomické jednoty.
Na závěr nezbývá než se pokusit myšlenky shrnout, a to pohledu investic.
Scale matters – neboli cílový trh hraje roli stejně jako tradičně pro ivnestory důležité právní prostředí a volný trh. Za druhé, na západě jsou perspektivní firmy nebo obory, které jsou schopné výrazně zvýšit produktivitu práce. Na východě jsou možnosti širší, protože ne všechny regiony dosáhly potenciálu lidského kapitálu. Do třetice, multipolarita bude pravděpodobně vytvářet výzvy pro globální firmy (aby dokázali udržet svoje postavení na trhu), ale zároveň i příležitosti pro růst regionální konkurence.
Investiční Blog 