Základy Intermezzo 3 – Dlouhodobý investiční produkt

Na konci roku 2023 prošla schválením novela daňového zákona, ve které, mimo jiných věcí, došlo k ustanovení něčeho, co se nazývá Dlouhodobý investiční produkt (dále jako DIP). Ten spolu s penzijním pojištěním a životním pojištěním umožňuje snížení základu daně z příjmu fyzických osob. Vzhledem k tomu, že ušetřené peníze na daních jsou vydělané peníze, je cílem tohoto článku vysvětlit jak DIP funguje, pro koho je určen a jak je efektivně využít.

Jak DIP definuje zákon

Dlouhodobý investiční produkt je upraven v zákoně 586/1992 Zákon o dani z příjmu v §15a a následující. Tam jsou pod sekcí „Produktu spoření na stáří“ upraveny všechny možné způsoby spoření odečitatelného od základu daně, mezi které patří:

• penzijní připojištění se státním příspěvkem
• doplňkové penzijní spoření
• penzijní pojištění u instituce penzijního pojištění
• soukromé životní pojištění
• dlouhodobý investiční produkt

První tři nejsou nové, jedná se o různé varianty tzv. III. pilíře důchodového spoření. Valná většina lidí je nějakým způsobem používá již dnes. Mezi jejich zásadní nevýhody patří fakt, že v těchto případech se o investice (tj. kolik a kam investovat) stará správce fondu. Tj. peníze nemá pod kontrolou klient a za druhé, správa pochopitelně nese poplatky. Výsledkem je obvykle naprosto katastrofální výkonnost těchto penzijních fondů.

Sokromé životní pojištění je kategorií samo pro sebe a opět se nejedná o nic nového. Daňové osvobození pro něj platí již roky.

Novinkou je právě DIP. Definice v zákoně o dani z příjmu je velmi vágní, pro pochopení toho, co je DIP musíme do zákona o podnikání na kapitálových trzích (256/2004, §§134g-134k). V něm je poměrně jasně definováno kdo a jak smí DIP poskytovat. Podstatnou informací je fakt, že poskytovatele DIPu eviduje ČNB, v době psaní článku není seznam dostupný, v budoucnu by měl být k nalezení zde: Seznam finančních institucí ČNB.

Poskytovat DIP mohou defacto jen finanční instituce s oprávněním vykonávat svoji činnost na území Česka, proto je možné předpokládat, že zahraniční obchodníci s cennými papíry budou na registraci kašlat. Připravte se tedy na to, že budete muset pravděpodobně využít nějakou českou banku nebo obchodníka s CP.

Hlavní rozdíl mezi tím, jak funguje DIP a penzijní spoření je, že peníze má u DIPu ve správě klient. Tj. poskytovatel je pouze prostředníkem pro přístup na finanční trh a má povinnost cenné papíry a peněžní prostředky držet v úschově (nebo ji zajistit), ale nerozhoduje o tom, kam a jak peníze v DIP alokovat. Tím, že poskytovatel nenese odpovědnost za výkonost vašich investic odpadá hromada přiblblé byrokaracie a klientům se otevírá prostor alokovat svoje investice efektivně a dle vlastních preferencí a minimalizovat přitom poplatky za správu. To, kam je možné peníze alokovat teoreticky, opět upravuje zákon. Mezi přípustné možnosti patří:

• peněžní prostředky
• investiční cenné papíry nebo nástroje peněžního trhu které jsou obchodované na regulovaném trhu
• dluhopisy emitované šlenskými státy EU
• kryté dluhopisy emitované bankami se sídlem v členském státě EU
• deriváty, které jsou cenným papírem a slouží k zajištění majetku v rámci DIP (zajištění úrokové míry a měnového kurzu)

Z definice plyne, že v rámci DIPu může klient nakupovat ETFka, akcie a dluhopisy na burze, dále státní dluhopisy a naopak nemůže nakupovat akciové opce.

Daňové zvýhodnění

Princip fungování daňového zvýhodnění je opět popsán v zákoně o dani z příjmu, konkrétně §15b a platí pro všechny výše uvedené způsoby spoření na staří současně.

Prvně, pro získání daňové úlevy musí být splněny všechny následující podmínky zároveň – podmínky produktu musí být nastaveny tak, aby peníze mohl vybrat pouze:

• klient, který produkt sjednal (tj. DIP si musí každý sjednat sám na sebe)
• klient, který je starší než 60 let
• klient, který založil produkt před více než 10 lety

Nesplněním podmínek (např. předčasným výběrem) dojde k dodanění všech daňových úlev a případných příspěvků od zaměstnavatele, pokud je vyplácel a to za 10 let zpětně. Výjimku má případ, kdy klient zemře a produkt spoření na stáří se stane předmětem dědického řízení.

Daňovou výhodou je snížení základu daně z příjmu. Tj jednou za rok při podání daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob, je možné celkový základ daně snížit o částku odvedenou poplatníkem na vlastní produkty spoření na stáří, maximálně však o 48 tis. Kč (limit pochopitelně platí ročně) – §15 ost. (5) zákona o dani z příjmu. Celkovou výši připsaného majetku na DIP se bude prokazovat potvrzením vystaveným poskytovatelem DIPu.

DIP je ale stejně jako penzijní spoření ve III. pilíři osvobozen i z druhé strany. Na DIP vám může přispívat i zaměstnavatel a ten má tyto příspěvky osvobozeny od daně až do výše 50 tis. Kč.

Tím daňové zvýhodnění končí. Původně zvažované a navrhované daňové osvobození příjmů uvnitř fondu se bohužel nekoná. Prodeje cenných papírů a dividendy uvnitř DIPu jsou tedy standardně předmětem daně z příjmu (a na prodeje CP také platí časový test). Vzhledem k tomu, že z DIPu není možné peníze vybírat, není možné z něj ani hradit daně. Pokud tedy zrealizujete vysoký zdanitelný zisk, peníze na zaplacení daní musíte sehnat jinde.

Jak DIP využívat efektivně a pro koho je určen

Prvním problémem je, že se daňová úleva počítá pro všechny produkty dohromady. To znamená, že pokud již máš penzijní spoření v III. pilíři, kam Ti přispívá zaměstnavatel, pak případné využití daňového osvobození DIPu klesá – vklady do penzijního spoření a DIPu se pro počítání limitu 48 tis. ročně sčítají.

Pokud jsi na tom jako já a nemáš nic, pak logicky připadá v úvahu využít celý zákonem dostupný rámec, tj. 48 tis ročně. Ušetřená daň závisí na tom, v jakém daňovém pásmu se pohybuje klientův příjem, u většiny lidí se bude jednat o úsporu 15% (7.200,- ročně) a u klientů s vysokým příjmem pak 23% (11.040,- ročně). Nemá smysl posílat více peněz, než kolik umožňuje maximální částka osvobození od daně, protože DIP nemá žádnou jinou daňovou úlevu a naopak má omezený výběr peněz ven.

Druhým limitem bude realita, jak k DIPu přistoupí čeští poskytovatelé. K tomu, aby produkt dával jakýkoliv smysl je potřeba, aby náklady za vedení DIPu nepřesahovali úsporu na dani. Vzhledem k tomu, že IBKR má vedení účtu zdarma, tak jakýkoliv poskytovatel, který se bude snažit ojebávat klienty procentuálním poplatkem za správu akorát znehodnotí pointu celého produku. I 0,5% poplatek za vedení účtu bude znamenat, že i při nulovém výnosu portfolia by po 30 letech tento poplatek za správu převyšoval daňové zvýhodnění. Jakýkoliv poplatek nastavený v procentech je vyslovené NO-GO pokud bude jeho výše nad 0,1%.

Dalším rizikem je, že úschova peněz u českého brokera bude v případě politického veletoče znamenat zranitelnost vůči „oloupení státem“. Nikdo neví co bude za 30 let a peníze střední třídy na účtech dlouhodobého spoření na stáří jsou snadným cílem pro „zdaňte ty hajzly, co se válí na milionech“. V případě zahraničního brokera z toho klient pravděpodobně vyvázne, v případě penzijních fondů a pravděpodobně i DIPu bude „dodatečné zdanění státem“ relativně snadné. Proto není úplně rozumné v něm mít všechny svoje úspory na stáří.

A posledním bodem z hlediska efektivity je, co v DIPu nakupovat. Vzhledem k tomu, že pozice uvnitř DIPu nejsou osvobozeny od daně, tak největší smysl dává následující přístup:

• nakupování 1x nebo 2x za rok, pokud bude mít poskytovatel poplatek za nákup ala česká banka (200,- za transakci apod)
• nakupování akumulačního ETF, buď široce diverzifikovaného a nebo s expozicí, která není určena na rebalanci (nakupování a prodávání pozice podle pohybu trhu)
• držení českých akcií a dluhopisů s daní z dividend hrazenou srážkou
• držení státních dluhopisů členských zemí EU, kde je úrok osvobozen od daně

Poskytovatelé

Zbývá poslední kapitola, a to výběr vhodného poskytovatele. Na DIP se chystají některé české banky a investiční fondy, nicméně dokud není zcela jasno, nemá smysl si vybírat. K uplatnění daňové úlevy pro rok 2024, stačí vložit prostředky kdykoliv během roku, čas je tedy až do konce prosince 2024.

Faktem ale je, že DIP dává smysl v podstatě pouze u poskytovatele, který je schopen poskytnout levný přístup na burzu. Nákup podílových fondů do DIPu opravdu nemá smysl, takže z českých poskytovatelů v současném prostředí přichází v úvahu především Fio Banka, Patria a pár dalších. Portu se pravděpodobně diskvalifikovalo již v úvodu zlodějským poplatkem 0,5% ročně, obdobně Reiffeisenbank s poplatkem 0,2% ročně.

Tato kapitola bude tedy aktualizována průběhu roku, až bude mezi nabídkami poskytovatelů jasno.

Držme si klobouky a palce, konečně by mohlo být v Česku trochu veselo.