Úvahy mimo téma – Motivace za 7/10/23

Hodně dlouho jsem přemýšlel, jestli budu toto téma otevírat. Přeci jen nejsem expert na mezinárodní vztahy (i když mám vystudovaný tento obor na vysoké škole) a nejsem ani specialista na Blízký východ. Přesto s oběma tématy mám asi více zkušeností než většina Čechů a vědom si toho, že jsou moje znalosti velmi povrchní a velmi zjednodušené, si dovolím napsat pár řádků na zcela objektivní a základní fakta, skrývající se na pozadí teroristického útoku ze strany Hamásu vůči Izraeli. Mají totiž naprosto podstatný makroekonomický dopad na region a v kontextu Huntingtnova Střetu civilizací i na rozložení sil v multipolárním světě,

Role Saudské Arábie

Saudská Arábie je, nejen díky její rozloze a poloze, naprosto klíčovým státem na Arabském poloostrově. Jde o centrum arabského islámu, rozhodujícího hybatele na trhu s ropou díky objemu exportu a v posledních letech díky osobě Muhammada bin Salmána (dále jen jako MBS) i o klíčového strůjce liberalizace poloostrova. O jeho osobě si můžeme myslet mnohé, rozhodně se nejedná o svatého (viz rozřezání dizidentského novináře apod.), ale za posledních pár let pro liberalizaci saudské společnosti udělal více, než kdokoliv jiný.

Na arabském poloostrově působí různé státy, od těch poměrně přístupných k Západu (Spojené arabské emiráty) až po ty vyloženě zločinecké (Katar), nicméně dominantním posunem poloostrova za poslední roky byla jeho snaha normalizovat vztahy s úhlavním nepřítelem islámu č. 1 – židy, potažmo Izraelem.

Pokud se něco podařilo velmi pozitivního v regionu, tak to bylo podepsání tzv. Abraham Accords, bilaterální dohody mezi Izraelem a Emiráty (plus Bahrain, ale ten teď vynechám, není podstatný). Cílem dohody je normalizace mezinárodních vztahů mezi těmito dvěma státy, což měla být (a dodnes je) první vlaštovka po více než miléniu dlouhém konfliktu a nevraživosti těchto dvou kultur. Výsledkem je velké množství skutečně dobrých věcí. Jako jednu za všechny zmíním let Emirates EK933 na trase Dubai – Tel Aviv. Měli jsme v posledních měsících možnost vidět úkaz, který byl obrovským příslibem do budoucna, totiž izraelského Žida na dovolené v Dubaji, kde je chován v relativní úctě jako vítaný host.

Zpět k Saudské Arábii. Už při podepsání dohod v roce 2020 bylo jasné, že vztah Izraele s Emiráty je prologem pro něco většího. Pokud by vše dopadlo dobře, tak by zcela jistě následovalo přistoupení Saudské Arábie k Abraham Accords. V postavě Abraháma je obrovská symbolika jak pro islám, tak židovství a představa toho, jak Izraelský Žid stejným způsobem svobodně chodí po Rijádu bylo něco, co by ještě před pár lety vypadalo jako naprostá fantasmagorie.

Přesto jsme mohli být svědky této reportáže pro americkou Fox news, kde MBS otevřeně vysvětluje rozkvět a transformaci Saudského království a naději, že podpis dohody s Izraelem je velmi blízko. Měl totiž proběhnout ještě letos.

Vzhledem k tomu, že království je naprosto stěžejní autoritou pro islám, tak podpis dohody byl podmíněn i řešením Palestiny. Saudi si ze svého postavení nemohou dovolit hodit Palestince přes palubu. Palestina měla být v rámci dohody vyřešena. Funkčním způsobem.

Pro království by uzavření dohody mělo dalekosáhlý dopad z hlediska budoucího vývoje země a obrovskou roli v uzavření spojenectví měly sehrát USA. Kromě prodloužení vojenského paktu s královstvím, kdy měli USA zůstat garantem míru a zásadním partnerem ve vojenské oblasti, měly USA poskytnout Arabii přístup ke komerčnímu využitá jaderné energie. Ta je klíčová pro budoucnost království po tranzici od ropy. Na území království je totiž velmi omezený přístup k pitné vodě a obrovské kapacity odsolování mořské vody je potřeba energeticky řešit. A právě jádro mělo být hlavním zdrojem energie.

Pokud dosavadní text o Saudech shrnu do velmi krátkého odstavce – ještě před několika týdny to vypadalo, že dojde k normalizaci vztahů mezi arabským poloostrovem a Izraelem a vedlejším efektem měla být stabilizace situace pro Palestince.

Role Iránu

Irán, což jsou defakto Peršané, nejsou Arabové. I když se jedná o muslimskou zemi, je naprosto kardinální omyl si iránský režim jakkoliv zaměňovat s arabskou komunitou v regionu. Proč? I když je úhlavním nepřítelem islámu Žid, tak v rámci náboženství panuje opravdu zásadní boj o výklad víry a mezi sunnitskou a šíitskou větví (pro hodně velké zejdnodušení mezi Araby a Peršany) panuje kritický náboženský rozkol. Od pradávna.

Situace na Blízkém východě tak ze všeho nejvíce připomíná mexický standoff – situaci, kdy na sebe tři pistolníci míří, každý má v obou rukou zbraň a navzájem se drží v patové situaci.

Těmito třemi pistolníky na Blízkém východě je Izrael, Saudská Arabie a Irán, navzájem se držící v šachu podporou různých oficiálních a neoficiálních skupin, obtěžujících své konkurenty Mezi tyto namířené zbraně patří například Hizballáh a Hamás podporované Iránem, Pakistán podporovaný z Arabie, Azerbajdžán podporovaný z Izraele aj.

Irán by vyřešením Palestinského problemu přišel s vysokou prvděpodobností o Hamás, teroristickou organizaci obtěžující Izrael z jihu. Toto je jeden z naprosto klíčových motivů toho, co se poslední dny děje.

Hamás a Hizballáh

Irán praktikuje velmi podobnou taktiku jako Rusko v tom smyslu, že se na cizích územích objevují podivní mužíčci s raketami a útočnými puškami. Ti mají zjevně hromadu peněz na zbrojení, ale oficiálně se vzali odnikud a jejich loutkaři, v tomto kontextu Irán, rozhodně dle oficiálních prohlášení, nenesou odpovědnost za to, co tyto paramilitantní organizace dělají.

Izrael je díky těmto dvěma teroristickým organizacím sevřen jak z jihu tak ze severu a ať už je váš osobní názor na palestinskou otázku práva na vlastní stát jakýkoliv, oběma skupinám je to u prdele. Jejich jediným cílem je genocida židů v oblasti. Lidská práva nebo svobody palestinců či jiných muslimů v Izraeli nebo jeho okolí jsou jim jedno. Po 16 letech vlády Hámasu nad Gazou se z ní stala poslední díra na zemi, která sama sebe vehnala do záhuby.

Pokud by došlo k vytvoření samostatného státu Palestina a jakékoliv normalizaci samosprávy na tomto území, tak Irán přijde o pěšáka na šachovnici. Přistoupení Saudské Arabie k Abraham Accords by bylo porážkou pro Irán. A to si zjevně nehodlá nechat líbit. Cílem teroristického útoku Hamásu, který opravdu nebyl vyprovokován ničím (v oblasti Gazy nebyl ani spor o hranice ani se tam nic za poslední dobu nestalo), bylo zničit jakoukoliv naději na budoucnost koexistence Arabů a Židů v regionu. Vyvolat v Izraeli takové peklo, aby došlo k co nejsilnější odpovědi a skrz utrpení palestiského obyvatelstva při odvetě znemožnit arabským státům v pokračování s normalizací vztahů s Izraelem. Odpor muslimského civiliního obyvatelstva po brutální válce mezi Izraelem a Hamásem bohužel povede k znemožnění jakékoliv spolupráce, ať si hlavy států myslí cokoliv.

Pokud někdo mává vlajkou Palestiny a pokřikuje Free Palestine, tak to v současné době pouze vypovídá o jeho základní neznalosti politické situace v regionu. Hamás útočil ne proto, aby osvobodil Palestince, ale proto, že existovala velmi vysoká šance, že by ohledně izraelsko – palestinských vztahů mohlo, za pomoci arabské části islámu, dojít k urovnání a vzniku samostatného Palestinského státu. Cílem Hamásu nebylo vytvořit samostatnou Palestinu, ale naopak zhatit (jako pokaždé předtím) mírové řešení a její vznik.

Riziko dalšího vývoje v kontextu mocenského trojúhelníku v regionu

Při uvědomění si skutečné motivace za útokem a vyvoláním války je následně možné chápat konflikt ze zcela jiného úhlu pohledu. Protože v tento moment se opravdu nejedná o palestinský spor. Ale o mocenské ambice Teheránu nad islámským světem. Neumím věštít budoucnost, zvlášť při takto emotivním konfliktu, kde se neustále hraje o vše. Ale můj soukromý odhad je násleudjící.

Předně, po holokaustu za druhé světové války si asi jenom blbec může myslet, že si Izrael nechá líbit to, co se stalo. Ostatně i 80 let po holokaustu si židé každý rok připomínají Never Again. Hamás zaplatí svoji cenu a s ním i miliony civilistů, kteří ale mají odpovědnost za to, co jejich zvolená vláda páchá. To bude znamenat, i přes obrovskou cenu na obou stranách, citelné oslabení iránského vlivu na jižní hranici Izraele.

Bez jedné pušky mířící zdola bude ale zároveň oslabena a v nebezpečí druhá iránská puška mířící na Izrael – Hizballáh na severní hranici. Iránu jde v tomto případě o hodně a nemyslím si, že prezence USA v regionu ani mobilizace Izraele u severní hranice, zastraší Hizballáh a Irán. V momentu, kdy první Merkava přejede plot a část izraelské armády bude nasazena do takticky obtížné operace v Gaze, tak Hizballáh otevře severní frontu. Druhou šanci již totiž pravděpodobně nedostane. V regionu působí hromada paramilitantních skupin (tzv. Axis of Resistence), které se dost pravděpodobně vynoří také. Otázkou pouze je, kam situace vyeskaluje. Přičemž finálním stupněm, ze kterého může vzniknout i třetí světová válka, je nasazení oficiální iránské armády a vstup do konfliktu ze strany USA. Nasazení Ameriky na dvou frontách (Ukrajina a Izrael) pak otevírá další příležitosti pro vzdálené pozorovatele – především Čínu.

Hraje se o hodně. Konflikt lokálního charakteru na velmi malém území může nečekaně explodovat ve skutečnou válku, kde především strana, co začne prohrávat a přicházet o vše, může vyeskalovat konflikt do katastrofického rozměru. A nám jako porovatelům nezbývá než doufat, že status quo, kdy na sebe míří tři pistolníci dopadne pouze tak, že jeden vystřelil a z šoku mu zbraň upadla na zem.

Osobně mám jen jedno přání. Aby se Abraham Accords ukázaly jako nejúspěšnější diplomatický pakt v novodobých dějinách a Irán nedostal možnost rozpoutat v regionu peklo. Emiráty jako jediný islámský stát v regionu o kterém vím, vyjádřil opovržení Hamásem. Vztahy Izraele a Emirátů, i když postavené na skleněných nohách, zatím drží. Stále věřím, že šance na přátelství mezi Saudy a Izraelem reálně existují a celý mírový proces se jen o nějaký rok odsunul. A že se Irán kriticky přepočítal a sebranka teoristických skupin a hovadský režim v Teheránu zažívá své polsední velké hurá. Opačná varianta je totiž hodně děsivá.