Základy 1.4 – Akcie

Stěžejní roli v kapitalismu hrají akcie. Právě skrz ně by měli lidé v kapitalismu investovat především. Dnešní článek ze serie základů investování vysvětlí, co je tento cenný papír zač a jak se na trhu s akciemi orientovat a vysvětlíme si základní hantýrku.

Akciová společnost

Akcie je forma podílu na obchodní společnosti. Jak velký podíl akcie na společnosti představuje závisí na celkovém počtu akcií a hlasovacích právech s nimi spojenými.

Pokud má společnost jen běžné akcie, kterých je vydáno 1 milion kusů, pak člověk, který jich drží 10 tisíc, má hlasovací podíl 1% na celé společnosti. Jinak řečeno, 1% společnosti mu patří.

Vlastnictví podílu na společnosti je spojeno s právy. Nebudu zacházet do příliš velkého detailu, ale zmíním dvě. Prvním je možnost rozhodování o zasádních otázkách týkající se podniku jako takového. Máte právo hlasovat na valných hromadách, vzhledem k velikosti podílu běžných investorů (nula nula nic) je toto právo u drobných investorů reálně zanedbatelné. Tím druhým, zásadním z hlediska investic, je pak právo na podíl na zisku. Pokud společnost hospodaří s přebytkem, pak vám náleží podíl na zisku stejný, jaký odpovídá vašemu akciovému podílu.

Na tomto místě je vhodné vysvětlit, proč v podnikání existuje zisk. Podnikání je činnost, kde se na vlastní odpovědnost snažíte naplnit přání ostatních lidí. Ti z důvodu, že to pro ně má nějaký užitek, shánějí zboží a služby. A protože podnikatel nese riziko, že se mu nepodaří tyto přání efektivně splnit (zboží se neprodá včas a shnije, služba se nepovede a je reklamována, nebo se zboží jen nebude líbit a zůstane na skladě), tak nabízí své statky za cenu, která odpovídá nákladům plus nějaký adekvátní zisk, který má riziko kompenzovat. Proto kapitál (peníze poskytnuté na vlastní podnikání na vlastní odpovědnost) má výnos. A výnos kapitálu je vyšší než u podnikového dluhu (což jsou peníze poskytnuté na cizí podnikání na cizí odpovědnost). Proto hodnota akcií v dlouhém časovém horizontu roste. S výkyvy nahoru a dolů, ale směrem vzhůru.

Pro ilustraci si ukažme graf jednoho z nejstarších akciových indexů – Dow Jones Industrial Average z trhu v USA, který se měří od roku 1900. Upozorňuji na měřítko osy Y, hodnoty dole na grafu jsou v desítkách dolarů, zatímco horní část grafu už má odstupy v tisících.

Globální akciový trh by vypadal podobně, ale nejsou k němu takto dlouhodobá data.

Zisk z podnikání se společnost může rozhodnout využít různým způsobem. Buď na úhradu vlastních dluhů a vyrovnání předchozích ztrát nebo jej ponechá jako rezervu. Může ho použít na financování dalšího růstu podnikání. A nebo ho rozdělí svým akcionářům formou dividend nebo zpětného odkupu svých akcií (buyback).

Dividenda a zpětný odkup akcií

Povídáme si o tom, jak vydělávat na akciích, tak si pojďme vysvětlit způsoby rozdělení zisku. Začněme s dividendou.

Dividendu společnost vyplácí z nerozděleného zisku. Nemá-li zisk, nemůže tím pádem nic vyplatit. Výplata náleží každému akcionáři, a to v poměru dle jejich podílu. Většina společností vyplácí dividendu čtvrtletně, některé pololetně nebo jednou za rok. Platí, že narozdíl od kuponu u dluhopisu, není dividenda závazně stanovena předem a může nastat i situace, kdy společnost žádnou dividendu nevyplatí, protože nechce nebo nemůže. Proto jsou dividendy ze společností výrazně méně spolehlivé než kupony z dluhopisu.

Dividenda se udává jak nominálně, tak v procentech. Procentní vyjádření, tzv. dividendový výnos (dividend yeild), je počítáno jakou součet všech dividend za jeden hospodářský rok děleno cenou akcie.

Na příkladu – společnosti ČEZ má akci, která stojí 1000,- a vyplatí dividendu 140,- za rok. Její dividendový výnos je tedy 14% p.a.

Nyní ke zpětnému odkupu akcií – buybacku. Jedná se o situaci, kdy společnost použije volné peníze k tomu, aby na trhu nakoupila svoje vlastní akcie. Tím efektivně změnší počet akcií v oběhu. Zpětný odkup se v závislosti na legislativě smí dělat i bez zdaněného zisku. To je první rozdíl oproti dividendě. Druhým je fakt, že přímo nedostanete žádnou hotovost. Váš majetek se navyšuje nepřímo.

Pokud společnost s milionem akcií odkoupí 100tis kusů akcií z trhu (místo aby vyplatila 10% dividendu), pak celkový počet akcií klesne na 900tis. Akcionář, který jich měl 10tis kusů a žádnou neprodal má po zpětném odkupu místo 1% podílu nově 1,11%.

A proč by se společnost rozhodla odkupovat vlastní akcie místo výplaty dividend? Důvodem jsou daně. Jako akcionář totiž musíte odvádět daň z dividend, v závislosti na sídle společnosti a daňové rezidentuře akcionáře. Obvykle něco mezi 15 a 25%. Zpětný odkup není u akcionáře daněn nikdy, na úrovni společnosti je od roku 2022 daněn 1% daní. Zpětný odkup je daňovou optimalizací. Daně jsou na samostatný článek, probereme je později.

V rámci základů investování je nutné pouze pochopit, že dividenda a zpětný odkup akcií je z pohledu akcionáře jedno. Jedná se o dvě různé formy rozdělení zisku, ale v obou případech akcionář bohatne. Ďábla, který je skryt v detailech, si nechme na nějaký článek pro pokročilé.

Běžné vs. prioritní akcie

Zatím jsem mluvil pouze o běžných akciích. Často je ale možné koupit i akcie prioritní (preferred shares). Ty jsou spojeny s přednostním právem na dividendu (tzn. vždy je nejprve zisk rozdělen na dividendu pro prioritní akcie a až pokud něco zbyde, tak dojde na držitele běžných akcií). Na druhou stranu není akcie spojena s hlasovacími právy na valné hromadě. To, jaká práva jsou přesně spojena s prioritními akciemi se můžeme dočíst ve výkazech společnosti. Velmi často mezi ně patří například i právo na přednostní vypořádání v případě likvidace společnosti aj.

Dobrá společnost nerovná se dobrá investice

Co je akcie a jaká práva jsou s ní spojena už víte. Nyní se pojďme podívat na druhý aspekt pojmu „investování do akcií“. Na investici. Na následujících řádcích si totiž probereme nejčastější omyl laické veřejnosti, které jsou právě s nákupem akcií spojeny – nepochopení ceny investice.

Pomůžu si analogií k autům. Asi každý chápe, že limuzína od Mercedesu je ve všech ohledech lepší auto než Škoda Fabia. Problém nastává v situaci, kdy ale začneme zohledňovat cenu, protože obě auta nestojí stejně. Podobně je to u akcií.

To že je nějaká firma dobrá, má perfektní produkt, skvělé zaměstnance a vydělává peníze z ní ještě nedělá dobrou investici. A naopak, i firma v problémech může být dobrou investicí. Podstatným parametrem je totiž cena, kterou zaplatíte za její akcii.

Jak ale cenu akcie posoudit?

Poměrové ukazatele vůči ceně

Nejčastějším způsobem, jak se cena akcie posuzuje, je poměrově k některým charakteristikám společnosti. Zajímají nás ale jen charakteristiky, které jsou jednak měřitelné (tzn. ne subjektivní hodnocení jako „firma je fajn“) a zároveň jsou i prokazatelně nějak měřeny a ověřovány nezávislou třetí stranou. Což jsou účetní výkazy, které jsou u akciových společností na burze nezávisle auditované ze zákona. Pojďme se na ty základní, které si může zkontrolovat každý, podívat.

Předně, je potřeba se k číslům dostat. To buď můžete vyčíst a spočítat samy z účetních výkazů, a nebo využít některý z webů. Například finance.yahoo.com. Níže je snímek ukazatelů z 21. září 2023 pro akcie společnosti Apple, cena jedné akcie je v daný moment 175 USD.

Vysvětlíme si jich většinu, abyste byli schopni pochopit o co se jedná až na vás bude v hospodě někdo machrovat.

P/E se v tabulce objevuje hned dvakrát. Zkratka znamená price/earnings a jedná se o zlomek, cena akcie (price) děleno čistým ziskem na akcii (tj tím, co by vám společnost mohla nějak vyplatit – viz dividenda atd.).

Slovo trailing (nebo i „ttm“) znamená, že zisk na akcii je součtem zisku za posledních 12 měsíců. Jedná se tak u trailing P/E o velmi přesný údaj, který se ale vztahuje k minulosti. Forward se vztahuje k odhadu zisku v následujících 12 měsících, neboli číslu, které je sice nějakým kvalifikovaným odhadem, ale vycucaným z křišťálové koule.

Pokud je tedy trailing P/E 29.44 tak to znamená, že na každý jeden dolar čisté zisku za rok zaplatíte 29,44 USD. Akcie stojí 175 USD, čistý zisk byl v uplynulém roce 5,94 USD. Kdyby se společnost rozhodla veškerý zisk vyplatit dividendou, byl by její dividendový výnos 3,4% (1/29,44).

Trailing P/E je poměrně užitečné číslo, protože jej můžete porovnat třeba k výnosů dluhopisů nebo spořícího účtu a hned máte relativně dobré srovnání.

Price/book je cena akcie děleno její hodnotou dle účetnictví (book). Kdyby bylo účetnictví schopně reálně postihnout hodnotu majetku společnosti, pak by mělo číslo smysl. Viděli byste totiž, kolik majetku si za cenu, kterou za akcii platíte, kupujete.

Účetní pravidla jsou sice vymyšlená relativně dobře, ale existuje několik kategorií, kde účetnictví věrně hodnotu majetku nezachycuje. Problémy se objevují jednak u nemovitostí a pak především u majetku nehmotné povahy (licence, obchodní známky, software, goodwill…). V našem případě na jednu akcii Apple připadá pouze 3,84 USD účetního majetku, neboli spíš nic než moc.

Tržní kapitalizace vs. hodnota podniku

V tabulce zůstali ještě další řádky.

Market cap, česky tržní kapitalizace, je jednoduchý údaj. Jde o celkovou cenu všech akcií společnosti, tedy cena akcie krát jejich počet. Vidímě že tržní kapitalizace Apple podle poptávky a nabídky akcií na trhu je 2,74 miliardy USD. To je sice jednoduchý výpočet, ale je zavádející. Proč?

Představme si následující situaci. Společnosti ABC a XYZ mají každý tržní kapitalizaci 1 miliardu. Vypadá to tedy, že se jedná o společnosti se stejnou hodnotou. Faktem ale je, že ABC má prázdné bankovní účty a dluh 10 miliard, zatímco XYZ nemá dluhy žádné a na účtech miliardy dvě. Tyto rozdíly tržní kapitalizace ignoruje.

Přitom podnik ABC má zjevně výrazně vyšší hodnotu, než je jedna miliarda, protože akcie společnosti si trh cenní na 1 miliardu i když má firma obrovské dluhy. Oproti tomu podnik XYZ má dvě miliardy hotovosti a přesto si trh akcie cenní jen na polovinu toho, co má firma na bankovních účtech. XYZ bude mít tedy nějaký velmi závažný problém.

Enterprise value (hodnota podniku) je tedy mnohem přesnější způsob, jak ocenit podnik. Výpočet není přitom moc složitý. Od tržní kapitalizace se odečte hotovost a přičte se celkový dluh.

Posledním pojmem, který si vysvětlíme je EBITDA, pro nás pracovně jej nazvu „hrubý zisk“. Zkratka znamená Earnings before Interest, Taxes, Depreciation and Amortization. Jde o zisk společnosti předtím, než se od něj odečítají některé neprovozní náklady – úroky z dluhu (I), daně z příjmu (T), a odpisy hmotného a nehmotného majetku (DA).

Protože hrubý zisk nepočítá s nákladem na dluh, tak je vhodným ukazatelem v poměru k hodnotě podniku. EV/EBITDA je tedy posledním poměrovým ukazatelem a jedná se o zlomek hodnoty podniku děleno jeho hrubému zisku. Apple je trhem ohodnocen na skoro 22 násobek svých ročních hrubých zisků.

Analýza akcií a stockpick

Analýze akcií se věnuje velké množství velmi chytrých lidí a je potřeba si rovnou říci, že ti, co mají nejvíce peněz na trhu, mají taky největší možnosti zaplatit si nejlepší možný tým, který se analýzám věnuje. Velké investiční banky tak mají obrovskou konkurenční výhodu proti někomu, kdo kouká po nocích do účetnictví aakciových společností, aby objevil druhou Ameriku.

I přes obrovskou demokratizaci investování, i přes fakt, že internet usnadnil přístup k informacím a datům, pořád jste jako samostatný investor s rodinným rozpočtem v absurdní nevýhodě. Proto na tomto blogu propaguji investování pomocí fondů.

Pravděpodobnost, že investiční fondy a banky ocenily podnik na trhu špatně, je velmi malá. Pokud se chcete věnovat analýze akcií a hledat jehlu v kupce sena, abyste koupili zrovna ten podnik, který je ohodnocen příliš levně, tak to musíte mít jako koníček. Návratnost hodnoty času, který touto činností strálíte, je skoro nulová. Do detailů stockpicku (tedy výběru jednotlivých akcií vhodných pro investici) se pustím až v článcích pro pokročilé. Pro ty, kteří mají pocit, že je tato činnost bude bavit a mají povahu hráče, který chce zvýšit riziko neúspěchu v investování výměnou za to, že se naučí něco nového a třeba bude mít štěstí.

Po ostatní čtenáře si stačí zapamatovat, že analýzu akcií dělají velcí účastníci trhu, kteří mají také na trhu největší kupní sílu a nemusíte se snažit je porazit. Naopak, můžete využít tohoto faktu a přijmout práci kterou odvedli za vás. Jak?

Tím, že nebudete spekulovat na cenu a rozhodnete se investovat do akcií pomocí široce diverzifikovaných fondů, což je téma o kterém píši v násleudjících kapitolách Základy 1.6 – Podílové fondy a ETF a dále Základy 1.7 – Indexové fondy.

Pojďme si ještě povědět poslední věc – o rizicích spojených s jednotlivými akciemi.

Rizika akcií a jejich ředění

Částečně jsme toto téma řešili již v článku Základy 1.2 – Investování a riziko. Největším problém při výběru jednotlivých akcií je totiž představa, že jste chytřejší než trh. Narvete příliš mnoho peněz do jedné společnosti, se kterou se pak něco stane. A přijdete o peníze.

Společnost nezvládne své podnikání, zadluží se, dluh nabobtná do příliš velkého objemu, stáhne zisk společnosti za bod zvratu a vedení společnosti nezbyde nic jiného než vyhlásit bankrot. Tohle je velmi častý příběh tam, kde vám přijde, že akcie společnosti je úžasně levná, přičemž trh ví proč a jen vy máte slepé místo, kde nevidíte problém. A že se to stává i v lepších rodinách si můžeme ukázat na příkladu.

Článek ze včera, jak S velkou famfárou prodělal Michal Šnobr a J&T Banka kalhoty nákupem akcie chemičky. Přitom ještě před rokem, s přesvědčením genia, který právě se svojí Mayflower přistál u břehů Nového světa, M. Šnobr s J&T Bankou chrochtali blahem v tomto PR článku Forbesu. Cituji „je přesvědčen, že akcie Venatoru jsou hluboce podhodnocené“.

Druhým způsobem, jak se toto riziko může projevit, je sice méně fatální, ale bolí také. Místo bankrotu společnost upíše nové akcie. Tím získá sice dodatečné peníze na provoz a může pokračovat dál, ale váš podíl najednou klesne. Vzhledem k tomu, že se toto děje obvykle v době, kdy má společnost potíže, je cena její akcie nízko a vás tak obere o podíl někdo, kdo si zaplatil za vstupenku mezi akcionáře výrazně méně než vy.

Rizik je ale více. Vytěsnění drobných akcionářů (příklad Telefonicy O2 v ČR), fúze dvou společností (pro změnu pokus převzít kontrolu nad Moneta Money Bank), z ničeho nic objevivší se daně které zredukují čistý zisk (windfall tax a ČEZ), podvody s účtnictvím (Enron), právní spory (Bayer a jejich herbicid Roundup)… Všechny mají společnou jednu věc – velmi špatně se předvídají a postihují hlavně ty, kteří mají větší než zanedbatelný podíl svého majetku v takové společnosti.

Proto diverzifikujte pomocí fondů.

Závěr

Jak je mým zvykem, shrňme si to podstatné.

Nákup akcií společnosti je způsob, jak získat právo na podíl na jejím zisku z podnikání, který se vyplácí formou dividend nebo zpětného odkupu akcií. Ke zjištění ceny, kterou za zisk ze společnosti platíte se používá poměr P/E – price/earnings.

Zisk je ale vždy úměrný riziku. Trh je plný jak kvalitních společností (kde je riziko menší) i těch v problémech. Pro stanovení hodnoty podniku se počítá ukazatel Enterprise value. Kvalitní společnosti mají poměr hrubého zisku k hodnotě podniku (EV/EBITDA) vysoký, naopak společnosti s problémy mají tento ukazatel nízký.

Rozhodujícím faktorem pro investici je cena, kterou za akcii zaplatíte. Přiměřená cena se stanovuje analýzou podniku, které se věnuje každý velký investor na trhu. Proto cena akcie stanovená trhem, je obvykle adekvátní riziku. S držením akcií jsou spojena rizika z podnikání, která se často netýkají jen ekonomiky jako celku, ale i jednotlivých firem. Vhodným způsobem minimalizace rizika podnikání je diverzifikace pomocí akciových fondů.