Opět po období ticha, přišel dostatečně zajímavý moment na napsání článku. A pokusím se do kontextu zasadit několik myšlenek, které se běžně ve zpravodajství ohledně tohoto konfliktu neobjevuje. Předem samozřejmě upozorňuji, že nejsem expert ani na jedno z témat, které se budou článkem prolínat.
Situace před pátkem třináctého
Hromadu kontextových informací by asi každý investor měl vědět, ale pokusím se vizualizovat situaci. Na Blízkém východě jsou dlouhodobě dva státy, které vytváří potíže v regionálních vztazích. Prvním je Izrael. Na tom není úplně nic divného, netřeba uvádět proč. Faktem ale je, že zrovna vztah mezi Izraelem a zeměmi sunnitské větve islámu se za poslední dekádu dost stabilizoval. Druhý potížista je Irán. Kromě faktu, že Irán od revoluce v roce 1979, kdy se k moci dostal ajatolláh Chomeini, je extrémně nepřátelský vůči Izraeli a pravidelně mu vyhrožuje totální destrukcí a financuje v podstatě všechny radikální teroristické organizace v regionu (Hizballáh, Hamas i Husíje). Navícje šíitský Irán trnem v oku pro prakticky všechny arabské země v regionu, v čele se Saudskou Arabií a Emiráty. Pokud se tedy budeme bavit o regionálních vztazích, rozhodně se nejedná o Izrael proti všem, ale o Izrael, za tiché podpory všech, proti Iránu, který dlouhodobě nedělá nic jiného, než že terorizuje všechny, kdo nesouhlasí s jeho „duchovním“ režimem a pohledem na svět.
Druhou rovinou problému je zařazení Iránu v rámci geopolitiky. Poměrně často se cituje novodobá osa zla Rusko – Čína – Irán, což je poměrně trefné označení trojice autoritářských režimů, kde je u moci zakomplexovaný psychopat. Severní Korea je pak pomyslný přicmrndávač. Irán dodává sankcionovaná fosilní paliva do Číny, drony pro válku s Ukrajinou do Ruska a po vzoru svých velkých bratrů vyvíjí jaderný program, což je pro něj konečné řešení, tentokrát izraelské, otázky. Tím se dostávám ke stěžejnímu bodu. Iránskému jadernému programu.
Ještě před pátečním útokem se odehrálo několik poměrně zásadních věcí. Jaderný porgram v Iránu začal už po druhé světové válce, kdy byla ale země spojencem USA a Západní Evropy. Po revoluci v roce 1979, kdy se najednou místo bikin do modního katalogu v Teheránu dostaly birkini, Chomeiní jadrný program zrušil, protože neodpovídal svatému učení. Písmo svaté nicméně otočilo list poměrně rychle, v devadesátých letech došlo k obnově, tentokrát ale za pomoci Ruska a Číny. První jaderná elektrárna v Bušehru byla otevřena v roce 2011 za pomoci Rosatomu. Právě začátek nového tisíciletí je pro kontext pátečního útoku poměrně zásadní.
To, že má Irán komplexní jaderný program, který mu umožňuje soběstačnost od těžby uranu, přes jeho obohacení až po komerční využití bylo odhaleno až v roce 2003, do té doby nebyl vývoj hlášen mezinárodní organizaci pro atomovou energii (IAEA). Audit pak odhalil nesrovnalosti. Obohacení uranu pro využití jako jaderné palivo se provádí pouze na úroveň jednotek procent, k jaderné bombě je potřeba uran obohacený na 90%. Od roku 2003 se v podstatě vezeme na vlně, která se sice houpe nahoru a dolů, podle toho, jestli se zrovna dohodne nějaká dohoda a nebo je Irán naopak pod sankcemi a dělá si co chce, ale ve finále směřuje pouze jedním směrem. K jaderné bombě.
O tom, že Irán vyvíjí jadernou bombu nemůže být pochyb, protože tomu nasvědčují dvě věci. Jednak, obohacování uranu nad míru potřebnou pro jaderné palivo do elektráren nedává žádný smysl, přesto momentálně Irán disponuje přiznanými zhruba 400kg 60% obohaceného uranu. Za druhé, sem tam se děje, že na světlo vyplave, že Irán má někde nenahlášené středisko, kde se buď obohacuje uran, nebo dělá vývoj a výzkum. O vývoji balistických raket jako nosičů pro jaderné zbraně není potřeba mluvit, ostatně na Izrael jich již poslal dostatek.
Poslední diplomatická krize okolo jaderného programu Iránu nastala právě před pátkem třináctého. Pod tímto linkem je možné si přečíst článek od CNN, který vyšel den předem a velmi dobře shrnuje eskalaci v uplynulých dnech. Poprvé po dvaceti letech IAEA vydala stanovisko, že Irán nedodržuje svoje jaderné závazky. Irán jako opodvěď vypověděl smlouvu a vypnul monitorovací kamery. Paralelně ve stejné době probíhala jednání mezi USA a Iránem, kde Irán nespolupracoval, šesté zasedání mělo proběhnout v neděli 15.6.2025 v Ománu (k tomu již nedošlo). Americký prezident Donald Trump dal Iránu 60 denní ultimátum, které vypršelo ve čtvrtek. Na poslední chvíli stáhly USA z Iránu své diplomatické pracovníky a dalo výstrahu svým lidem v Izraeli. Co pak následovalo víme všichni.
Pokud tedy někdo v současnoti žije s představou, že iránský jaderný program je mírového charakteru, tak žije v bludu. Stejně tak je naivní si myslet, že v současnosti nejsou různě po Iránu poschovávána další zařízení, která nejsou reportována IAEA a spoléhat se tak jen na oficiální hlášené stavy. I u nich ale Irán disponuje dostatečným množstvím uranu obohaceného na 60% na to, aby ho mohl obohatit na 90% v řádu týdnů a měl tak dostatečné množsví materiálu na sestrojení zrhuba deseti jaderných hlavic. Chybející dílek do skládačky je pouze jeden – od štěpného materiálu po samotnou bombu je stále potřebný jeden krok, samotné sestrojení bomby. I to by ale pro Irán nemusel být tak velký problém, zvlášť pokud mu v tom první nebo druhý velký bratr technologicky pomůže (bůhví co dostal Irán výměnou za dodávky dronů do Ruska např.).
INternetem koluje poměrně velké množství memů s Bibim, jak už dekádu opakuje, že Irán je od sestrjení jaderné bomby kousek, nicméně v tomto konkrétním případě opravdu nevidím jediný důvod, proč by tomu tak být nemělo. A reakce Izraele tomu odpovídá.
Pátek třináctého
Při analýze stavu je nejlepší sledovat motivaci. Je poměrně jasné, že USA věděli o plánovaném útoku předem, jinak by nestahovali diplomatickou misi. Dále je jasné, že pro Izrael se nejedná o hurá akci, před samotným útokem, kdy je izraelské letectvo koncentrováno na Irán, byl nejdřív vymazán Hamás a následně dost destabilizován Hizballáh. Proto momentálně nevidíme žádné zásadní útoky z Libanonu. Komplikovanost sabotážních akcií Mossadu uvnitř Iránu nasvědčuje dlouhým přípravám, oficiální cíl mise je zničení jaderného programu Iránu. Jaderné středisko ve Fodrow, které je zakopané do hory sto metrů pod zem, které je úmyslně postavené tak, aby mohlo soběstačně dokončit výrobu jaderných bomb, musí být v rámci této mise zničeno, jinak Izrael hrozbu jaderného útoku neeliminoval ani vzdáleně. Vzhledem k poloze je Fodrow nedobytný leteckým náletem, jediný kdo disponuje dostatečně silnou konvenční municí (protibunkrová 14 tunová bomba GBU-57B) a bombardéry, které je mohou nést, aby mohl alespoň teoreticky středisko poškodit a zničit tisíce centrifug uvnitř, jsou USA. Jedinou další alternativou by pak pro Izrael byl výsadek a útok na Fodrow po zemi. Z USA se do Evropy tento týden přesunuly desítky leteckých tankerů, letadlová loď USS Nimitz proplula předevčírem kolem Singapuru a míří k perskému zálivu. Pokud Irán bezpodmínečně nekapituluje, je podle mého názoru jen otázka času, než uvidíme několik bombardérů B-2 vzlítnout z Anglie a nebo ostrovů Diego Garcia s náložemi.
Nasazení letectva a budoucnost zbraní
První pomerně zajímavý fakt, který není doposud moc diskutován, je efektivita klasického letectva v tomto konfliktu. Zatímco Rusko není schopné ani po 3,5 letech konfliktu s Ukrajinou dosáhnout přesvědčivé nadvlády ve vzdušném prostoru a konflikt na Ukrajině se zvrhl v přehlídku šikanizace pěchoty a pozemních sil pomocí dronů a raket krátkého doletu, tak Izrael za pomoci stíhaček F-35, pozemní sabotáže, rozvědky a přesných satelitních dat, zlikvidoval v podstatě veškerou protileteckou obranu Iránu (včetně ruských systémů S-300), denně bombarduje cíle v celé západní polovině Iránu a do dnešního dne nepřišel o jediné letadlo (včetně těch 4 generace). A až dnes poprvé Irán sestřelil alespoň bezpilotní dron. Naopak Irán se se strategií ostřelování raketami a drony nikam zásadně nepohnul, pokud už zasáhne nějaký cíl v Izraeli a projde systémem vzdušné obrany, tak trefuje civilní cíle bez strategického a taktického významu (paralela s Ruskem je evidentní).
Paradoxně i cíl izraelského tažení má ideální řešení opět pouze za použití konvenční a velmi drahé technologie. 14 tunová munice shozená ze stealth bombardérů – tj. ne rakety a ne drony.
Jedná se po delší době o moment, který konečně zas trochu přivádí rovnováhu do veřejného prostoru, protože se v posledních letech začínaly objevovat ne úplně rozumné názory, že letectvo je zbytečné a od roku 2022 a dál už nemá smysl, protože budoucnost je pouze v dronech. Umocněná tím, že Ukrajina zničila diletantnímu Rusku velkou část strategické bombardovací flotily pomocí dronů propašovaných k základnám v kamionech.
Sice je obecně známo, že výrobce F-35, Lockheed Martin, má objednávky letadel na roky dopředu (a tím pádem i velmi omezený prostor pro růst, protože výrobní linky jedou na plnou kapacitu), ale cena jeho akcie se až na výjimku na konci minulého roku, nehla z pásma 400-500 USD, a ani současný útok na Irán neudělal s její akcií nic. Osobně ale nevidím lepší důkaz než právě poslední týden, který ukazuje, že stíhací letectvo páté generace má smysl. Jedná se o jednu z mála zbrojařských firem, která se za poslední roky cenově nikam nepohla.
Další výrazný vítěz v konfliktu je systém protivzdušné obrany Iron Dome. Ten je vyráběný v rámci joint-venture mezi americkými a izraelskými společnostmi, hlavní dodavatel munice je ale Rafael, který se na burze neobchoduje. Konkurenční systém THAAD vyrábí opět Lockheed Martin, narozdíl od Iron Dome ale není aktivně využíván ve válečném konfliktu a nedochází k vysoké spotřebě (a nákupu) munice. Podobnou alternativou jsou systémy Patriot, dodávané i na Ukrajinu (akcie výrobce Raytheon nebo nově RTX Corp. za poslední rok vyrostly o zhruba 50%).
Stabilita regionu
Pokud by současné útoky na Irán měly jako vedlejší efekt rozklad režimu zevnitř, tak by pravděpodobně tato válka konečně vedla k uklidnění vztahů v regionu. Izrael v součanosti nemá s okolními arabskými zeměmi špatné vztahy a likvidace (nebo alespoň výrazné omezení moci) radikálního iránského režimu by vedlo k ukončení produ peněz směrem k organizacím jako Hizballáh a Hamás. Ty bez zdrojů nebudou mít prostředky na zbraně. Vliv Ruska v Sýrii poslední dobou taky upadl a tak nejbližším problémem pro Blízký východ bude až Afghánistán a Pákistán, které by byly poměrně daleko. Pro tento vývoj ale platí úvodní slovo Pokud.
Rozpad režimu není cílem, může být jen doprovodným jevem. Dá se čekat, že by se v případě největší nouze ajatolláh opřel o pomoc z Číny nebo Ruska, pro které by mělo být žádoucí udržet režim u kormidla. Jako mnohem pravděpodobnější se tak zdá varianta, že se sice Izraeli podaří zpomalit iránský vývoj jaderné bomby, ale zajistí si jen pár let klidu a za nějakou dobu problémy nastanou na novo. Dokud nebude mít Izrael na bojišti širší spojence (jako třeba země na arabském poloostrově), nedá se moc čekat, že je schopen dosáhnout skutečně dlouhodobé stability v regionu. Nehledě na to, že Pakistán, který jadernou mocností je, by pravděpodobně zasáhl do konfliktu. Nebál bych se označit Blízký východ za moderní obdobu Balkánského sudu se střelným prachem.
V krátkém horizontu čekám dvě věci. První z nich bude zapojení USA do konfliktu, pravděpodobně ve formě pomoci se vzdušnými nálety. V závislosti na tom, jak bojeschopný bude Irán (v současnosti to vypadá, že není schopen ničeho), pak hrozí guerillové útoky typu ostřelování komerčních lodí na moři, tankerů, pokusy o bombardování letišť nebo přístavů, ropné infrastruktury případně další vyhrocení vztahů mezi USA a Ruskem/Čínou.
Kde se disrupce Iránu může projevit silněji je 1) v logistice, protože Hormuzský průliv by se v případě guerillových útoků mohl proměnit v problematickou zónu, nemluvě o tom, že Dubaj je z Iránu co by kamenem dohodil. To samé platí o Rudém moři a Suezu, pokud bude Irán schopen dál podporovat Husíje v Jemenu. 2) Pokud by platil první bod a došlo by k uzavření Hormuzského průlivu, tak by konflikt měl dalekosáhlé dopady na trh s ropou, až 20% světové produkce se plaví skrz něj a není k němu alternativa. Opce na ropu jsou tak jednoznačně nejjednoduší pojistka na zesílení konfliktu, na druhou stranu růst na ropě vyžaduje, aby byl Irán bojeschopný, což se bez cizí pomoci pravděpodobně nestane. 3) Ve válce na Ukrajině, kde paradoxně útok na Irán může oslabit dodávky zbraní do Ruska (především drony Shahed ale pravděpodobně i rakety krátkého doletu). 4) Budu se hodně divit, pokud by zapojení USA nezpůsobilo další vlnu levičáckých protestů využívajících užitečné idioty typu Free Palestine.
Na závěr mi zbývá jedna poslední otázka, řečnická…. Nestálo by za to už konečně zrušit OSN?
Investiční Blog 
Napsat komentář