Makro, makro, makro. Volby jsou nějakou dobu za námi, na pozadí se rozehrává hra a pokusím se, s vědomím, že se pravděpodobně budu mýlit, nastínit to, jak vnímám geopolitiku a makroekonomii následujících několik let. A nebude to hezké čtení, teda pokud žijete v EU. Nechci být úplný doomsayer, ale v tomto případě opravdu nebude legrace z toho všeho vybruslit bez ztráty kytičky.
Co se změní v USA s příchodem Donalda Trumpa
Je jedno, jestli se kloním k demokratům nebo republikánům (na obou vnímám pozitiva i negativa), každopádně nová vlna politického myšlení v republikánské straně pod vlajkou MAGA se už rozjela, takže dejme politické sympatie stranou.
Začnu prvním tématem, které jsem zmínil i minule – protekcionismus a merkantilismus v USA. Obchodní války, cla a doufejme že u toho zůstane, protože v ekonomické nouzi se eskalují konflikty rychle.
Stále pro mě není úplně jasné, jestli v Severní Americe přežije NAFTA (zóna volného obchodu USA x Kanada x Mexiko). V případě Mexika bych si na to moc nevsázel, protože se na něj zaměřují Číňani a pokud mají být americká cla na Čínu efektivní, Trump bude muset zaříznout volný obchod s Mexikem. A dosavadní rétorika tomu nasvědčuje.
20% plošná cla (nebo jakékoliv jiné podobné číslo) si myslím, že v USA skutečně přijde. V případě Číny a některého zboží jako auta budou ty procenta ještě drakoničtější. Sice to je menšinový názor, ale příprava materiálů pro nadcházející vládní garnituru tomu nasvědčují. To pochopitelně způsobí disrupci globálního obchodu ale i domácích trhů, které budou dislokovány a v případě odvetných cel (na ty bych si vsadil taky) bude potřeba překopat exportní odvětví na produkci na domácí spotřebu. Hlavní pointu sloganu Amerika Americčanům bychom měli.
Co to znamená pro USA akciový trh? Velké technologické firmy budou nedotčeny, možná na něj napadají nějaké stupidní daně v EU, ale v Číně je vyjma Applu a Tesly ze hry už teď a bez firem jako Microsoft se stejně většina světa neobejde. Tyto firmy jsou podle mého názoru logický bezpečný přístav, i když je otázka, kam se hnou valuace zesoučasných úrovní. Za druhé, energetika. V Americe je hromada ropy a plynu, který se bude těžit jako kdyby nebyl žádný zítřek. Osttaně velmi podobná situace bude u elektráren. Americké automobilky pravděpodobně čekají dotace a ochranná cla, na druhou stranu, baterky, ocel a další prvotní vstupy se budou muset někde vyrobit a levněji to nejspíš nebude. Dále bych si tipl, že americký Industrials bude s odřenýma ušima na svém. A poslední – poměrně dobře na tom mohou být geograficky lokalizované consumer akcie, jako Walmart.
Na opačné straně spektra, malé a střední podniky je první segment trhu, kterému bych se plošně vyhnul obloukem. Pokud Tim Cook nevytáhne nějakého králíka z klobouku, za současné valuace bych nedržel ani omylem Apple. Americký healthcare (Kennedy efekt), zemědělství (export), junk food… tohle všechno považuji za minové pole. Vzorec je asi celkem jasný a u každé firmy bude dost záležet na tom, odkud bere vstupy a na jakém trhu prodává výstup.
Specifickým segmentem bude podle mého názoru AI hardware/software. Do osy zla se dodávat nesmí už teď, ale situace ještě přitvrdí. Celkový dopad ale na tento sektor nevnímám zle, teda pokud EU nespáchá sebevraždu a nezačne zavádět cla na nVidii apod. Pokud se udrží cílové trhy u těchto firem, které v podstatě dnes dodávají především do aliančních zemí, tak vzhledem k růstovému potenciálu nevidím žádnou zásadní překážku. Spíše naopak. Například z důvodu, že při přísnější migrační politice budou na trhu práce v USA chybět lidi, což bude znamenat obrovskou poptávku po automatizaci.
Odvetná cla z Číny budou sice nepříjemná, ale počítal bych v případě Číny s jinými odvetnými opatřeními. Ne cla, ale zákazy exportu. Americe to bude ve většině případů jedno, s výjimkou věcí jako solární technologie a baterie, což bude Americe jedno.
Geopoliticky – kromě klasického nepřítele číslo 1 Číny bude bito ze strany USA Německo. Což je blbá zpráva pro ČR. To že Mercedes a BMW, alespoň v USA, asi dohrály, je jedna věc. Ale je tu ještě horší téma, které jsem už kdysi jednou taky otevíral. Vojenská základna NATO v Ramsteinu, kde je usazen jaderný arzenál. Existuje ne úplně malá šance, že bude přemístěna jinam. K Německu se ale ještě vrátím.
Obchodní války bokem. Co je dále jasné, v USA přijde deregulace. To by paradoxně mohlo pomoci finančnímu sektoru, konečný výsledek ale bude záviset na tom, jak na banky dopadne zbytek turbulencí, které proletí okolo. Lepší pozici by měl mít opět big tech, pravděpodobnost že někdo bude následující 4 roky otravovat s antimonopolními zásahy je minimální (výjimkou je Google, který už má bohužel zásah do businessu rozjetý).
Čína
Čína se po uzavření Ameriky může uchýlit k dvěma věcem. Jednak bude přesouvat export do asijských zemí a zemí třetího světa (což už se stejně děje) a za druhé, může se pokusit zaplavit exportem Evropu. Vzhledem k tomu, že ovládá bateriovou výrobu a OZE, tak bude hodně záležet na EU, jak moc bude stát o to udržet Green Deal. Pokud se vztahy rozklíží, automobilový průmysl EU přijde o přístup na tamní trh (což se děje taky už teď, ale v tomto případě to bude náraz do zdi).
Problém pro Čínu číslo jedna je výroba použitelných pokročilých čipů. Lijí do toho nesmyslný objem peněz, to jestli z čínské SMIC (konkurence TSMC) a Huawei (snaha o nahrazení ASML + design čipů) vypadne něco použitelného, se ještě uvidí. Pokud ne, bude to jen o důvod víc, proč se zaměřit na Taiwan (ostatně důvodů je dost i politických).
Nakopnutí domácí poptávky v Číně stále nepřichází a s lokální mentalitou, kde začíná být cool a hip šetřit a žít si pod svoje poměry, asi ani velké oživení nepřijde. O to větší konkurence bude ze strany Číny na exportních trzích. Opět se vracím k opakujícímu se problému, volný obchod se smrskne jen na menší geografické oblasti a na nich bude zuřit opravdu nelítostný boj, kde vyhraje jen ten, kdo dokáže být nejvíce efektivní.
Obrovský deficit Číny v surovinových zdrojích bude řešit Rusko (kovy) a Rusko + Írán a případně jiné ME státy (ropa, plyn).
Ve finále Čína je obrovský trh a má spojence se surovinovými zdroji, takže Čína následující čtyři roky.v nějaké formě přežije. Dlouhodobě má problémů hromadu, ale v střednědobém horizontu se nestačí projevit.
Evropská Unie
A to nejhorší na konec. Pozitivní zpráva je, že turismus asi pojede dál. A to je asi vše. Celá EU bude muset řešit zásadní ekonomické problémy, takže na pořad dne by měl jako první přijít Green Deal. V lepším případě bude transformován ze stolu, v horším si uřízneme i tu poslední nohu židle, na které sedíme.
Jak bylo zmíněno, OZE (především soláry a bateriová úložiště) vyžadují produkci z Číny, takže naše vyjednávací pozice při pokusu udržet si zelenou energetiku, bude veškerá žádná. Exportní artikl z Evropy bude mít problém (auta), s otazníkem jsou healthcare firmy (přeci jen zatížit clem inzulin je trochu blbý nápad), problém s cly bude mít i segment s luxusním zbožím, kde je ale otázka, jestli cla budou hrát zásadní roli na poptávku.
Zbrojní průmysl, ten lokální, bude muset povstat z popela, a to v podstatě při všech variantách jak může skončit konflikt na Ukrajině. S ním je spojen chemický průmysl. Jak strojírenství tak chemičky je fuj fuj z hlediska ekologické zátěže. Vzhledem k tomu, že EU nemá moc ropy, je docela divoká karta uhlí. Evropa pravděpodobně dostane zásadní zásah do životní úrovně, s tím se pojí akcie firem zaměřených na volný čas – lidé budou mít méně peněz na utrácení a pokud se evropský lid nebude ochoten rozloučit se svým čtyřdenním pracovním týdnem a dalšími benefity, hrozí radikální nárůst extremistických politických stran (což se už děje), který může vést k nácionálním náladám (podporovaných faktem, že Trump bude vyjednávat bilaterálně s jednotlivými státy a ne centrálně s EU na úrovn Bruselu). EU tedy pravděpodobně čeká těžká zkouška podobná Brexitu a řecké krizi dohromady.
Bylo by tedy zapotřebí, aby byla EU sjednocená a silná. Jak na tom tedy jsme? Francie je politicky nestabilní. Německo padla vláda. Z velkých členů EU mají rozumnou vyhlídku na přežití v roce 2025 jen Polsko a Itálie. Co EU může udělat, aby z toho nevylezla úplně zle, opravdu netuším, takže tím končím tuhle kapitolu.
Neutrální zóny
Vyjma těchto tří bloků existují ještě další geografické oblasti, které na tom mohou být plus minus ekonomicky neutrálně.
Poměrně rozumně skončí geopoliticky Japonsko, které má ale interní problémy. Každopádně si koupilo poměrně chytře pozici amerického spojence, který utrácí za zbraně. Obdobným způsobem by mohla vypadat Korea, Austrálie a Nový Zéland. Všechny tyto země ale leží v perimetru zájmu vlivu Číny, takže předpokladem pro úspěch je, že se obchodní válka nesmí přesunout do nějaké partizánské roviny na oceánech.
Blízký východ je až kuriózně neutrální, kromě tho že Dubaj je plná Rusů, tak nějakým způsobem obchodují s Čínou, koketují s Izraelem a jsou spojenci USA. Akorát s výjimkou Izraele v tomto koutu Země bohužel investičně není nic zajímavého.
V Evropě z průseru vybruslí nejspíše Švýcarsko, pokud se mu podaří hrát nutrální fasádu, mohly by jeho firmy (především healthcare a banky) vyváznout bez cel. UK je v politické krizi pod otěžemi socanů, kteří zemi povedou od deseti k pěti, místnímu trhu hrozí především velké daně a růst nákladů. Relativně klidnou zemí (opět jen geopoliticky, vnitřních problémů má dost) je ještě Kanada.
A zbývají jen rozvojové země. U nich závisí na tom, jak moc jsou pod chomoutem Číny. Asi nejmíň problémová geopoliticky dnes vypadá Argentina, kde je můj velký přítel, skvělý člověk, Javier Milei (jak by řekl Donal Trump).
A osobní přístup?
Jak se změnil můj osobní postoj k portfoliu? Moc ne. V Americe se bude dát schovat s penězi, většinu portfolia, tam už mám. Především v big techu. Poměrně velký vítěz celé situace vyjma Tesly (alespoň pro zatím) je Bitcoin, i tam mám zainvestováno. Japonsku nerozumím, ale asi začnu více studovat místní trh. Ostatní trhy JV Asie jsou často problém kvůli přístupu na akciový trh. Těžba surovin v Austrálii by mohla vypadat zajímavě, ale je od Evropy na opačné straně zeměkoule. Evropa bohužel smrdí problémy. A shortovat nic nehodlám. Takže ve finále, moc nových oblastí kam se vydat nepřibyde, zato koncentrace portfolia do amerických AI firem asi poroste.
A nebo to bude celé úplně jinak. Tím lépe pro nás, doufejme.
Investiční Blog 
Napsat komentář