Donald Trump se před pár dny objevil v podcastu Joe Rogana. Kromě poukázání na fakt, že alternativní média mají mnohonásobně větší dosah než ta klasická (video shlédlo na YT 35mil lidí, i přes to, že při zadání klíčových slov ho YT nenajde), tak se chci dnes stručně zastavit nad jeho obsahem. Trump totiž dostal prostor se vyjádřit a kedna informace je poměrně stěžejní z pohledu ekonomiky, pokud by vyhrál volby.
Tou naprosto nejdůležitější zprávou z celého podcastu totiž je, že se Donald Trump opravdu silně zamiloval do obchodních cel. Otázka cel je ve videu zmíněna hned několikrát a to v různých kontextech. V hlavě mi zůstali především dva.
První – Donald Trump zopakoval historku o stavbě továrny na automobily v Mexiku, které zabránil tím, že veřejně prohlásil, že pokud vyhraje volby, tak uvalí na dovoz aut z Mexika několikaset procentní cla, aby se v USA z této továrny nevybudoval jediný automobil. Tahle zpráva rozhodně nezazněla poprvé v podcastu, říká ji pravidelně i na setkáních s voliči.
Podruhé, kdy zaznělo slovo clo v důležitém kontextu, bylo ve vztahu k Taiwanu. Donald Trump považuje Chips Act za selhání a situaci, kdy se většina polovodičů fyzicky vyrábí v JV Asii, by řešil uvalením cel na polovodiče. Tím by dle vlastních slov donutil čipový průmysl postavit továrny v USA. I bez dotací.
Pokud bych měl shrnout všechny komentáře DT ke clům, tak v nich objevil zázračný lék na všechno. I když rozhovor samotný je na poměry všech amerických kandidátů letošních voleb nadprůměrně příčetný, tak v případě cel se ekonom Trump chytil do bludu…
Uvalení cel na dovoz aut z Mexika
USA mají dlouholetou tradici v automobilovém průmyslu, která defacto začala Modelem T od Fordu, který v podstatě odstartoval linkovou výrobu strojů. Tahle doba je ale dávno pryč. V ropné krizi na přelomu 70. a 80. let, kdy prudce vzrostla cena pohonných hmot, přešli Američané částečně na jiný typ vozidel. S vysokou cenou paliv nedává smysl pro běžnou rodinu živit vír v nádrži a do USA se začly v obrovském množství dovážet auta ze země, kde kromě mnoha jiných odlišností, se vždy dbalo na efektivitu. Tou zemí bylo Japonsko. Japonská auta jsou obrovsky populární v USA dodnes, ale automobilový průmysl se změnil a ekonomický model USA se změnil také. Detroit je, co se týče automobilového průmyslu, město duchů, velká finanční krize spláchla většinu amerických automobilek a pokud dáme stranou Teslu, tak se americký automobilový průmysl pořádně nevzpamatoval dodnes.
Vzhledem k tomu, že Trump mluvil specificky o čínské automobilce, jedná se zjevně o BYD, jeho tvrzení ale nejdou ověřit, BYD vyčkává na výsledky voleb + dle vlastních slov mělo stavět v Mexiku továrnu na výrobu aut pro Střední Ameriku. Druhý, kdo v poslední době poslal plány ke stavbě továrny v Mexiku do šuplíku je paradoxně americká Tesla.
Problém výroby aut v USA je v tom, že americká pracovní síla není úplně levná. Aby bylo možné vyrobit v USA cenově konkurenceschopné auto, musí jeho výroba mít vysokou míru automatizace. To je způsob, jakým auta vyrábí Tesla, ale ani její modely nejsou levné (např. v porovnání s tím, co se produkuje v Číně). Těží především z toho, že je schopná minimalizovat složitost výrobního procesu, redukovat design a z vysoce pokročilých bateriových technologií.
Úskalí cel na dovoz aut z Mexika je ale ještě jinde. Od roku 1994 funguje NAFTA – North American Free Trade Agreement – třístranná dohoda mezi Kanadou, USA a Mexikem o minimalizaci dovozních cel a podpoře vnitřního obchodu. Prudký růst cel mezi USA a Mexikem dost zásadně ohrozí celou podstatu této dohody. Přitom Mexiko je paradoxně skvělý způsob, jak řešit americký problém s drahou pracovní silou. Mexiku chybí infrastruktura a peníze. Pokud by USA investovaly do rozvoje infrastruktury v Mexiku a využily pak Mexiko jako alternativu k Číně, udržely by nízkou cenu hmotných statků na domácím trhu a zároveň nezávislost na čínském režimu. Nemluvě o rychlejší logistice a snažší obraně dodavatelského řetězce. Uvalení cel na dovoz z Mexika je tedy v totálním protikladu vůči tomu, jaké by měly být geopolitické zájmy USA.
Uvalení cel na čipy vyráběné v Asii
Zatímco automobilový průmysl je něco, co je možné importovat do USA (auta budou dražší, ale budou) tak výroba polovodičů moc importovat do USA nejde. Polovodiče by v takovém případě byly nejen dražší, ale zároveň horší. V USA totiž není dostatečný lidský kapitál pro výrobu čipů potřbných na domácím trhu. Teda za předpokladu, že USA nehodlají přestěhovat půlku Jižní Korei a Taiwanu na svoje území.
Uvalení cel na čipy je tím pádem ještě horší nápad, než ten s cly na auta. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že by to k výraznému zvýšení investic do továren na území USA nevedlo. Intel, což je v podstatě jediný výrobce pokročilých čipů v USA, má velké finanční problémy, o lidském kapitálu ve výrobě nemluvě. Představa, že by se do USA pak nahrnul ve velkém TSMC nebo Samsung je bizarní. Mnohem pravděpodobnější by byl odliv datacenter z USA. O tom, jestli by se cla týkala jen čipů samotných a nebo i výrobků, které je obsahují, se můžem jen dohadovat. V prvním případě by byl dopad kuriozní (zasáhlo by to především datacentra), v druhém by se Američanům zdražilo vše, od mobilů po pračky.
Merkantilismus
Cla nevymyslel Trump a výhodou je, že i jeho způsob uvažování (zavedu vysoká cla a tíím zajistím domácí prosperitu) nejsou nic nového pod sluncem. Považuji tedy za žádoucí si udělat výlet do historie merkantilismu.
Ten vznikl v době renesance v italských městských státech jako Benátky a Janov. Cílem merkantilismu je zajistit přebytek mezinárodní obchodní bilance, tj. země vyváží více než kolik dováží (vyjádřeno v penězích). Nástrojem k dosažení cíle jsou vysoká dovozní cla na konečné zboží s vysokou přidanou hodnotou. Tím dojde k omezení dovozu a vyšší výrobě zboží s přidanou hodnotou na domácím trhu (pokud pro tuto výrobu existuje kapitál a know how). V praxi je ale často problém s tou částí teorie následující po slově pokud.
Merkantilismus se z Itálie rozšiřoval po koloniální Evropě, ale asi nejvíce ho proslavil ve Francii král Ludvík XIV. a jeho správce státní pokladny Jean Baptiste Colbert. V jejich tandemu vládl merkantilismus Francii spolu ruku v ruce se silným autoritářsky řízeným státem. Výsledkem této formy merkantilismu byl úpadek Francie a její konec na pozici globální velmoci a totální zaostání v průmyslové revoluci.
V praxi je tedy ověřeno, že merkantilismus je nefunkční systém a vede postupem času jenom k zaostání konkurenceschopnosti domácí ekonomiky na mezinárodním trhu. Jeho úpadek navíc doprovázelo několik zásadních knih, které možná budou připadat Donaldu Trumpovi jako nepodstatné, ale globální ekonomika na jejich principech (volný mezinárodních obchod a teorie komparativních výhod) stojí dodnes. Bohatství národů od Adama Smithe a nebo Principy politické ekonomie od Johna Stuarta Milla.
Žádoucím stavem merkantilismu je tedy ekonomika, kterou má momentálně Čína (dovoz maximálně vstupních komodit a vývoz zpracovaného statku). Současné USA jsou ale skoro protiklad. Zaměřují se na technologie a služby, disponují velkým množstvím komodit, ale hotové produkty se do USA dováží ze zemí, kde je levnější pracovní síla. Navíc je jejich obrovským vývozním artiklem také samotný americký dolar.
Dopad vítězství Donalda Trumpa na mezinárodní obchod?
Je pochopitelně otázkou, jakých oblastí by se Trumova cla dotkly, v jaké výši i jestli vůbec Trump vyhraje volby. Pokud ano, pak je možné čekat několik věcí.
V nejmírnější podobě budou cla znamenat zvýšení cenové hladiny statků, na které budou uvaleny. Představa, že reakcí dotčených firem a zemí, bude přesunutí výroby do USA, je naivní. Pokud by cla byla nasazena plošně a ve vysoké míře, dojde k růstu inflace. Pokud budou ostatní země reagovat odvetnými cly, přeleje se inflace do globálního trhu. Navíc se dá čekat i posílení amerického dolaru (a tím oslabení konkurenceschopnosti USA). S tím, jak by se překlopil ekonomický model USA na více vývozní ekonomiku, dolar by se stahoval zpět na jeho území. Asi jedinou pozitivní změnou by bylo, že by státní pokladna USA byla lépe schopná stavět vyrovnaný státní rozpočet, mohlo by tedy teoreticky dojít ke snížení nominální míry zadlužení USA, nicméně na úkor životní úrovně vlastních obyvatel.
Pokud tedy dojde k tomu, že Donald Trump vyhraje volby a začne nacionalizovat zahraniční obchod USA, bude potřeba začít uvažovat o americkém dolaru i ekonomice USA ve zcela odlišné rovině než posledních 100 let. Pokud se tak stane, budu se tímto tématem zabývat více, pro tuto chvíli to ale stačí.
Investiční Blog 
Napsat komentář