Investování v detailech – Katarze osobního portfolia

Poslední týden jsem strávil na dovolené a měl jsem možnost přemýšlet o různých věcech a logicky došlo i na vlastní investice a přístup k nim. S výsledkem opakované úvahy na téma, jak se poprat s vlastním portfoliem, jsem docela spokojený, tak se o něj hodlám podělit.

ETF vs. stockpick

I když základní rada ( a stále si za ni stojím ) je nejen na tomto blogu – držet se diverzifikovaných ETF, u vlastního portfolia toto pravidlo porušuji dlouhodobě. Kážu vodu a piju víno.

Důvodem je jednoduchá věc – trávím studiem akcií poměrně dost volného času a baví mě to. Chci této výhody využít, takže jsem se od ETF postupně přesunul k jednotlivým titulům a ETFka v podstatě využívám jen tam, kde se mi nechce vybírat nebo nemůžu vybírat jednotlivé tituly. Přímý stockpick má oproti ETF několik výhod a nevýhod. Nevýhody jsou tu opakovány často, tak k výhodám – máte TER 0,0%, jste schopni optimalizovat náklady za trading a daně (ETFko se vnitřním daním nevyhne) a nakonec, mnohem lépe se hlídají váhy napříč sektory.

Základní teze skladby akcií

Po několika letech jsem víceméně dospěl do stavu, kdy složení portfolia řídím jen několika jednoduchými, ale písnými pravidly.

Tím prvním je koncentrovat portfolio. Není jednoduché najít dobrou akcii, valná většina firem je těžce průměrných. Pokud najdete dobrou investici, nemá smysl do ní investovat 1% portfolia. Tento přístup vyžaduje vysokou sebedůvěru a přesvědčení, že máte pravdu, ale je jediným způsobem, jak se výrazně odlišit od výkonu širokého ETF.

Druhým pravidlem je diverzifikace. A to ne pomocí držení velkého počtu akcií (viz výše – koncentrace pozic), ale cílem je držet takové akcie, které spolu ideálně nemají moc společného a je u nich alespoň základní předpoklad nízké korelace. Nejjednodušším způsobem je investovat napříč sektory a nedržet se jen jednoho. Ropné firmy nebo utility sektor mají dost odlišný výnos od například software sektoru.

Třetí zásadou je investovat pouze do růstových firem s dobrým managementem a předpokladem pro kontinuální růst cílového trhu. V tomto ohledu jsem, co se investiční mentality, doznal největších změn. Od původního přesvědčení, že je potřeba kupovat hlavně levné firmy jsem se přesunul k hypotéze, že chci držet hlavně dobré firmy, protože se mnohem lépe drží dlouhodobě. Pokud je firma dobře řízena a kontinuálně roste, tak i dražší nákup vás v nejhorším případě jen o pár let zbrzdí. Nákup levné firmy, kterou ale špatně přečtete a je špatná, nakonec vede ke ztrátám.

Třetí podmínka ale vyřadí z výběru významnou část akciového trhu. Pod pojmem kvalitní firma se dá představit cokoliv, takže konkrétně ke kritériím, na které kladu důraz:

• Kvalitní CEO, ideálně se znalostí oboru a dlouhodobou historií ve společnosti.
• Neprůstřelný vztah k akcionářům – žádné ředění, ideálně divi/buyback a chybějící majoritní akcionář.
• Zjevný kontinuální růstový trend u 12m trailing revenues za posledních 5 let z kvartálu na kvartál.
• Vysoká hrubá, provozní i čistá marže v daném oboru, nejlépe dvouciferná.
• Pokud nejde o komoditizovaný trh – silná značka a duševní vlastnictví.
• Pravidelné měsíční tržby z dlouhodobých kontraktů (recurring revenue atd.).
• Nízký dluh, vysoký kreditní rating.
• Dvouciferná návratnost vlastního investovaného kapitálu (ROIC/ROI).

Ne vždy se podaří najít firmu splňující všechny zmíněné body a u některých sektorů je to prakticky nemožné. Ale moje investice by jich měli plnit co nejvíce.

Dalším kritériem výběru je geografická diverzifikace. Ideální volbou jsou firmy s globální působností, aby jejich tržby nebyly exponovány na jeden konkrétní trh, který může geograficky projít recesí. Zpravidla se tak jedná o larga capy nebo small cap firmy působící na malém trhu. Ale i vývojové centrum a HQ by měly být lokalizovány tam, kde reálně existuje nejlepší možná kvalifikovaná pracovní síla. Luxury? Evropa. AI tech? USA. atd.

A poslední kritérium je cena. Ta nehraje roli při samotném výběru, je ale naprosto klíčová pro vstup do pozice. Při širším portfoliu s dobrou diverzifikací napříč sektory se obvykle vždy nachází jedna nebo více pozic na relativně dobrém ocenění, měsíční investice pak směřuji právě do nich, ostatní pozice, které jsou drahé ignoruji.

Obchodování pozic, finanční páka a opce

Vzhledem k tomu, že výše uvedený přístup vede v podstatě k tomu, že v jednotlivých odvětvích hledáte dobře řízené a vedené firmy, obvykle jich je jen pár a mají vedoucí postavení na trhu. Koncentrace do těchto firem velmi stěžuje jejich obchodování, tedy prodej a nákup pozic, obvykle totiž nemáte co koupit místo nich. Vyjímkou jsou poze situace, kdy dochází na danéém trhu k výrazné změně u vedoucích firem (obvykle nový produkt, významný technologický pokrok, změna ve vedení firem, soudní spory apod.).

Expozice na jednotlivé společnosti jsem se tedy rozhodl řídit jiným způsobem, a to za pomoci opcí. Pokud mi cena akcie přijde neúměrně nízko, zvyšuji expozici tím, že část pozice držím přes deep in the money call opce (tj. opce se trikem hluboko pod aktuální cenou) a tím tak využívám finanční páku. Naopak, pokud mi cena akcie přijde vysoko, hedguji pozici buď přes prodej call opcí s vysokým strikem, případně se nabízí hedge přes put opce. Zajišťování pozic opcemi mi osobně v poslední době sedí více, problém je samozřejmě fakt, že aby strategie fungovala, musí portfolio nabobtnat do pozic, kdy držíte akcie po stovkách kusů. Pokud se v opcích ztrácíte, a chcete vědět více, nabízím následující články z tohoto blogu, které jsem psal již dříve – long call opce a covered call opce.

Growth vs value

Podle definice je celkem jasné, že se portfolio skládá převážně z growth akcií. Ideálním stavem by bylo, kdybych je nakupoval pouze tehdy, kdy jsou výrazně levnější než trh, to se ale obecně neděje a tím pádem existuje jeden sektor trhu, který by měl s mým portfoliem negativně korelovat a ignoruji ho při stockpicku. Tím jsou value akcie. Naštěstí dlouhodobě držím ETF zaměřené na value akcie (ticker WVAL – SPDR World Value Select Index), čímž efektivně řeším i tento deficit.

Konkrétní složení portfolia

Patreoni a ti, co mě sledují delší dobu, moje portfolio poměrně dobře znají, v poslední době proběhla jen jedna změna. Ale i pro ostatní, uvedu souhrn mých pozic, hlubší analýze jednotlivých akcií se ale vyhnu, ty najdete v některých případech na Patreonu (a do budoucna bych je tam měl rád všechny).

• IT tech hardware (geografický domicil USA nebo Taiwan) – nVidia. Není potřeba představovat, důvodů je mraky, tím hlavním je expozice na revoluci, která mě může připravit o práci.
• Communication services (geografický domicil USA s globální penetrací) – Alphabet. Jedná se o dominantního hráče na poli internetové reklamy. Výhodou oproti Metě je leading edge AI vývojové studio a Google Cloud.
• Industrials (geografický domicil USA / Evropa s globální penetrací) – Tesla. Tuto firmu osobně neřadím do consumer discretionary. Zajímá mě ne tolik kvůli samotné výrobě automobilů, ale protože se konečně jasně rýsuje doprovodný business – autonomní asistent řízení a hlavně humaniodní roboti pro industriální využití.
• Consumer discretionary / media (USA s globální penetrací) – Walt Disney. Oproti konkurenci má jednoznačnou výhodu v podobě zábavních parků.
• Consumer luxury (geografický domicil Evropa) – Games Workshop. Poměrně neobvyklá volba, ale jedná se o britský smalt cap který růstem i maržemi konkuruje Louis Vuittonu, neceněn je podobně a patřím mezi spotřebitele.
• Consumer staples (bez preference geografického domicilu) – Celsius Holdings. U zboží běžné spotřeby se růstové firmy s vysokou marží hledají špatně, narozdíl od běžného rozdělení mezi ně řadím i fastfood řetězce. Jeden z mála trendů, který roky funguje, je zvyšující se konsumace kofeinu.
• Real estate (s expozicí na aglomerace s vysokou koncentrací bohatých lidí) – SL Green Realty. Komerční prostory v mrakodrapech na Manhattanu mi dávají smysl, ať se na realitním trhu děje cokoliv.
• Energy (těžba v USA nebo Severním moři) – Diamondback Energy – nejefektivnější těžař frakované ropy z permské pánve v USA. Jedná z mála zajímavě řízených firem v těžebním průmyslu a dlouhou dobu naprosto mimo zájem investorů.

• Utility (expozice na jaderné elektrárny) – ČEZ. Problém s politickou situací vyvažuje fakt, že se jedná o jedinou pozici v portfoliu bez kurzového rizika.
• Healthcare je sektor, který bych rád do budoucna měl, ale nemám jasno přes jakou firmu, zatím tedy bez expozice.

Naopak Financials a Base materials sektory obcházím držením Bitcoinu. Ten jednak supluje finanční firmy zabývající se správou aktiv, na druhé straně nabízí podobnou ochranu proti prudké inflaci jako komodity.

Další společnosti, které sice v portfoliu nemám (z různých důvodů je nechci), ale stojí za zmínku jsou např: Microsoft, Apple, Adobe, Servicenow, Fortinet, Amazon, TSMC, Louis Vuitton, Ferrari, Airbus, Lockheed Martin, Monster, McDonalds, Starbucks, Nintendo…

A to je k dnešnímu přehledu portfolia všechno. Kostky jsou vrženy, strategie nastíněna, tak snad strategii nebude potřeba v budoucnu brzy překopat od základů.