Dnešním článkem se pokusím spojit dvě zdánlivě hodně vzdálené věci, ať je tu taky trochu legrace. Strip club a investování na finančním trhu. Mám už asi nemoc z povolání, ale moji poslední zkušenost ze strip clubu z rozlučky se svobodou mě dovedla k tomu, že se sice jedná o rozdílnou věc, která má ale pravidla postavená na stejných základech jako stock-picking akcií na burze.
Jak to chodí ve strip clubu
Pokud jste v něm nikdy nebyli, tak tohle bude rychlokurz pro vás. Každý klub je jiný, takže v mém případě se jedná o jeden z klubů v moravském nejmenovaném městě, nicméně se slušnou reputací. Celý vtip je v tom, že pokud nejste v centru Prahy, kde kluby cílí na turisty, celá sranda není zas až tak drahá, pokud ovšem máte pod kontrolou co děláte (o tom v další části článku).
Za vstup do klubu zaplatíte 250,-. V klubu je hlavní stage, kde rotují tanečnice. U stage můžete stát pouze pokud máte co dávat děvčatům za kalhotky. Buď přímo cash (což je zrovna u korun relativně drahá sranda) a nebo klubové dolary (10ks vás vyjde na 250,-). Očekává se, že budete pít na baru, ceník je v době po covid relativně normální (ve skutečnosti byl bar levnější než klasický bar v Praze). Holku můžete pozvat na drink, pokud se tak stane, nápoje pro děvčata mají násobně vyšší ceny (a získávají z něj provize). A samozřejmě poslední atrakcí jsou soukromé tanečky v kabinkách (lap dance), zhruba 10 minut stojí 1000,-.
Pravidla hry jsou sice jasná, to podstatné je ovšem mezi řádky. Motivace jednotlivých lidí v klubu a jejich interakce. Provozovatel vydělává různými způsoby, ale primárně si kontroluje svoje tržby ceníkem. Co se provozovatele klubu týče, je situace jednoduchá. Děvčata tancující v klubu mají ale dost odlišnou pozici. Hlavní stage je víceméně jenom prostor, kde se můžou ukázat a nebo si oťukat okolo sedící klienty a vyhlédnout si potenciální kořist. Klubové dolary, co jim zastrkáte za spodní prádlo, pro ně nejsou prakticky žádný výdělek. V momentu kdy si holka vyhlédne klienta, bude její snahou začít konverzaci. Jejím cílem je v naprosto ideálním případě nechat si koupit drahou lahev bublinek (v podstatě výdělek za nejméně náročnou práci – za konverzaci) a nebo vás dostat na soukromý taneček. Ten kasíruje klub, tanečnice z něj má opět pouze provizi, ale to, co holka následně dostane v kabince za dýžko nebo extras (povolí např. sahání na tělo) jí už jde přímo do kapsy.
Jak vyjít z klubu jako král a jak to souvisí s investováním
A teď k té zábavnější části – k paralele s obchodováním akcií (nebo jiných cenných papírů). Ta úplně nejjednodušší je v uvědomění si, jaká hra se hraje. Strip club může někomu připadat jako flirt, ale v reálu se jedná o byznys a obrovskou roli v něm hraje psychologie. Pravidla jsou poměrně dost volná, protože způsobů jak z vás může někdo vytáhnout peníze je hodně, a ani zdaleka neplatí, že cena odpovídá zábavě, kterou za ni dostanete. Na burze se může zdát, že se jedná o investování, ale ve skutečnosti se snažíte s někým uzavřít nákup nebo prodej aktiva za co nejvýhodnějších podmínek pro vás. Není jedno jakou akcii koupíte ani za kolik.
Největší pitomost co můžete v klubu udělat je začít házet penězi sotva projdete dveřmi. Správný postup je koupit si drink, sednout ke stage, postupně si prohlédnout holky, počkat a vybrat si. Hledáte někoho, kdo vám nejen padne do oka fyzicky, ale při oťukávání u stage zafunguje i smalltalk. Tancovat umí všechny, ale pokud chcete z peněz vytěžit maximum, chcete se zasmát, rozumně si popovídat a cítit se dobře. Vybrat si z deseti holek v menším klubu zase netrvá tak dlouho, nehledě na to, že čas strávený seznámením se s prostředím je prakticky zadarmo. Stejným způsobem to platí na burze. Pokud děláte stockpick, nemá smysl hned kupovat každý „skvělý nápad“, co kolem vás projde a usměje se. Vyplatí se počkat a pak až udělat taktické rozhodnutí. Do nákupu akcie vás nikdo netlačí, čas je výrazně méně omezený, než kapitál, kterým disponujete.
Další obrovská chyba v klubu je splést si ho s nálevnou. Dva tři drinky do nálady jsou v pohodě, ale v naprosto žádném případě se nechcete opít a ani se nechat ovládnout emocemi. Schopnost se ovládat je naprosto klíčová a alkohol vás následně může stát opravdu hodně peněz, které nepřinesou nic moc navíc. Zdálo by se, že sebekontrola je v klubu, kde se nalévá alkohol a hezké holky vás vnímají jen jako chodící bankomat mnohem složitější než na burze, ale finanční trh je ve skutečnosti ještě složitější. Akcií je skoro nekonečno, tlak okolí vyvolávající fear of missing out a nebo naopak strach a skepsi při propadech je mnohem, mnohem silnější, než lichotky od holky, co vás chce stáhnout o pár tisíc při small talku. Pokud nemáte čistou hlavu a nervy v klidu, zavřete brokera a vraťte se třeba druhý den.
I pokud uděláte v klubu všechno správně, a vybrali jste si dobře, tak po tanečku v kabince můžete zjistit, že se vám to líbilo natolik, že půjdete znovu a ve finále roztočíte mnohem více peněz, než jste původně chtěli. Neupadnout do stavu „zamilovanosti“ do své volby platí nejen pro striptérky, ale i pro akcie. V portfoliu byste si měli předem stanovit, kolik bude vaše expozice na daný titul a při propadech neředit do zblbnutí a ani naopak při růstu kontinuálně nenavyšovat výš, než kolik je zdravá míra. Stejně jako je pravým uměním odejít z klubu včas je akcií uměním dokázat vystupovat z pozic v době, kdy jejich držení nedává ekonomicky smysl.
U předchozího odstavce bych se rád ještě zastavil. V klubu platí „cash is king“. Placení kartou se může vymstít, protože na ní nemusí být stejný limit jako když máte bankovky v kapse, kterých není neomezeně. Má to ale i svoji strategickou rovinu. Pokud totiž v klubu dáte najevo, že máte cash, čehož si pochopitelně holky všímají, tak se najednou začnou otevírat možnosti, protože se sletí jako vosa na bonbon. Efekt se samozřejmě násobí, pokud je vidět, že máte mnohem více, než kolik je rozumné utratit. Jedná se ultimátní strategii – přijít s hotovostí, ale s velkou částí z ní pak zase odejít. Vyžaduje to obrovskou sebekontrolu, ale výsledek je jiný než když pojedete bezpečně s pár korunami v kapse. Spojitost s burzou je dost jednoduchá. Pokud u stockpicku začnete vybírat obezřetně, zjistíte, že správné příležitosti se neobjevují zas až tak často. A když se objeví, je potřeba mít na účtu likviditu, abyste mohli investovat. Není nutné se jí v daný moment kompletně zbavit, ale pokud žádnou nemáte, nemáte možnost volby. Kupovat může jen ten, kdo má za co.
Paralel by se našlo více, třeba vůči IPO, což je defacto ekvivalent drahých lahví šampaňského, které se vám protistrana snaží vnutit za pro vás nevýhodných podmínek s naprosto tragickou užitnou hodnotou. Ale klíčové srovnání jsem již napsal v řádcích výše.
Smysl článku?
Kromě toho, že vás doufám srovnání dvou dost vzdálených věcí pobavilo, bylo mojí snahou upozornit hlavně na to, že burza je ve skutečnosti byznys a protože obchod je základní lidskou interakcí, nachází se v životě na mnohem více místech, než by člověk čekal. A obchod, jakožto interakce dvou lidí (i když třeba online přes brokera) je vždy o psychice.
Lidé kteří mají se sebeovládáním problém v klubu skončí blbě na burze, ale obráceně to platí taky. Nechci svoje čtenáře nabádat, aby se rychle nahrnuli do strip klubů, ale pokud se v takové situaci někdy ocitnete, ať už cíleně nebo náhodou, využijte takovou příležitost k tomu, abyste si řádně procvičili byznysové myšlení u svojí psychiky. V téhle formě se u toho alespoň jednoznačně pobavíte.
Základní pravidla jsou totiž stejná – vždy si být vědom, jakou hru hraji a jaká je motivace protistrany, nedělat ukvapená rozhodnutí ale postupovat takticky s jasnou strategií, nenechat se zbytečně vtáhnout do emocí a pokud v nich jsem tak počkat až opadnou a disponovat větším kapitálem, než je rozpočet a toho se striktně držet.
Investiční Blog 
Napsat komentář