Jsem filmový fanda, a tak se mi tento článek nebude psát snadno, ale snad poslouží jako okénko do streaming businessu. Nedávno jsem si konečně koupili domů televizi (OLED Samsung, který můžu jen doporučit) a tak po letech sledování filmů na notebooku a v kinech jsem přešel i já na streamovací platformy. Ale postupně.
Láska k příběhům se u mě vyvíjela postupně od dětství, takže jsem prošel asi všemi možnými způsoby distribuce. Počínaje knihami, audioknihami, černobílou televizí, kabelovkou, komiksem, divadlem, kinem, VHSkami, CD a DVDčky, pirátskými warez fóry, torrenty až po dnešní streaming.
Valná většina distribučních kanálů pro příběhy je v dnešní době jako masová distribuční síť mrtvá. I když existují kanály, které mají status „artefaktu“ – lidé je sbírají a relativně úzká skupina spotřebitelů udržuje trh na živu. To je příklad vinylových desek pro hudbu. Totálně mrtvé odvětví dnes zažívá renesanci, protože vinylové hudební album poskytuje vůči digitálnímu streamingu hudby fyzické cosi, co určité skupině milovníků hudby zvyšuje potěšení z domácí reprodukce. I tak ale vinyl není a už nikdy nebude masový produkt – majorita domácností gramofon nevlastní.
Filmy se dostaly díky datové náročnosti do podobného stavu o něco později, jsou tam ale také. Ještě si pamatuji dobu, kdy fungovaly videopůjčovny, nejprve s VHSkama a následně s DVDčky, a doma měla hromada lidí vypálená DVD se vším možným. Dneska nemá doma svoji knihovnu fyzických nosičů filmů skoro nikdo a pokud, tak dávají smysl pouze na Blue-Ray. Kvůli kvalitě obrazu. Několik let dozadu se totiž začaly remasterovat všechny možné filmy do vysoké kvality, takže všechny ty DVD s mizernou kvalitou obrazu jsou dnes na moderních televizích v podstatě nekoukatelné. Tohle bude ještě poměrně důležitý bod pro budoucí text.
Televizní pozemní ale i kabelové vysílání je u mladé generace také mrtvola, přežívá pouze díky starším lidem, kteří jsou na lineární (tj. dle programu) vysílání zvyklí. Mladá generace opravdu svoje návyky měnit nebude a sedat si v půl osmé k televizi, abyste stihli zprávy, je totálně nemyslitelný požadavek. Kabelovky jsou na tom podobně a pokud budeme svědky rozkladu něčeho v multimedálním sektoru s velmi krátkým poločasem rozpadu, pak to bude lineární vysílání. Místo něj totiž přišel streaming / video on demand.
Streaming platformy
To, co před lety odstartoval Netflix, je dnes obrovským fenoménem po boomu v covidových letech a čeká na velmi tvrdou konsolidaci. Netfilx totiž začal s tím, že vykoupil práva od ostatních filmových produkcí a tak na své platformě nabízel dlouhé roky korunní klenoty ostatních filmových studií, od Disney po Warner Bros. To pochopitelně nemělo příliš dlouhého trvání, protože potenciál zisku z přímé distribuce spotřebiteli je mnohem vyšší a tak jsme se dostali do druhého extrému. Streamovací platformu s placeným D2C (direct to consumer) obsahem má dnes každé studio, které natočilo sebemenší blbost. Pokud nevěříte, běžte se na své televizi podívat, kolik tam je v nabíce appek s filmovým obsahem.
A aby toho nebylo málo, začaly si po vzoru „mámo, na důchod si otevřeme hospodu / kavárnu“ zakládat filmová studia i velké technologické firmy. Ty mají sice velmi dobře zvládnuté aplikace a distribuci, ale obsah jaksi v mnoha případech naráží do zdi. Zatímco dosavadní shrnutí historie a stavu je objektivní, následující řádky jsou už mé subjektivní názory.
V D2C distribuci filmů totiž vnímám dva klíčové parametry. Historický obsah a schopnost generovat nový love brand. Produkce filmů totiž sama o sobě není příliš profitabilní a bez návazných vysoko maržových příjmů moc peněz nevydělá. A teď k současným platformám:
Netflix: sám si ho neplatím a obávám se, že zrovna ve streamingu je to nemocný kůň. Historický obsah Netflix díky svému stáří žádný nemá a schopnost generovat nový obsah taky nestojí za moc. Netflix cílí na kvantitu a není schopen generovat nic, na čem by se dalo cokoliv postavit. Jedinou historickou výjimkou je Stranger Things, což je na obří distribuční platformu až příliš málo. Netflix je sice v zisku, ale investiční výdaje na produkci braku jsou vysoké, firma je již příliš veliká a nic zajímavého z toho při současných cenách akcie nevznikne.
Warner Bros: po spojení s Discovery má Warner Bros jeden z nejlepších historických obsahů. Díky poměrně inteligentní akvizici práv na některé velmi silné značky je schopen nabídnout svým divákům obsah, ke kterému se budou vracet – Harry Potter, Pán Prstenů (v licenci) nebo DC Comics (vlastněné) jsou velmi silné značky, ale ani jedno nevzniklo u nich. A to se podepisuje na tvorbě. WBD zatím nebylo schopné přijít se silným duševním vlastnictvím (IP), co by prokázalo, že ve studiu je tvůrčí talent s potenciálem. A i když je schopné generovat dobré žánrové seriály, tak nemají pop-kulturní přesah.
Disney: dostávám se k titulku dnešního článku. Disney je totiž mezi všemi filmovými studii jedinečné v jedné věci – historicky koncentrovalo velmi dobrý tvůrčí talent. Studio bylo postaveno na vlastní kreativní tvorbě, která si dokázala získat srdce malých dětí, ale i dospělých. Ať už se bavíme o animovaných postavách z poloviny minulého století nebo na příbězích od Pixaru. I relativně nedávné filmy jako Frozen jsou neuvěřitelně silné značky, které si bylo Disney schopné vybudovat samo na zelené louce. K tomu dokázalo nakoupit několik silných značek (Marvel a Star Wars) a pokud se k tomu přičte akvizice studia 20th Century Fox, tak výsledkem je velmi dobrá nabídka historického obsahu, který je hlavním důvodem, proč si dnes někdo (včetně mně) platí streaming Disney+. Filmová a seriálové knihovna u Disney+ umožňuje vyházet stará DVD z domácnosti a sledovat oblíbené nehynoucí stálice televizního vysílání ve vysoké kvalitě. Počínaje Simpsonovými a konče u Větřelce.
Má to jeden háček. Firemní kultura a tvůrčí marasmus může za to, že cokoliv, co Disney vyprodukoval minimálně za posledních 4-5 let stojí za bačkoru. Příkladem budiž nový animovaný film Wish (Přání), který šel poslední týden do kin a jeho tržby za první prodloužený víkend jsou horší než u animáků z devadesátek jako Ze života hmyzu (a to dokonce i bez navýšení o inflaci). Recenze filmu jsou taky podprůměrné a film jen navazuje na serii propadáků z posledních let. Tvůrčí kreativita ze studia zmizela a obávám se, že nejen z Disney, zmizela obecně z celého masového trhu.
Apple a Amazon Prime Video má svojí filmovou platformu jen jako doplněk, takže na nich neleží tak velké riziko, provází je ale stejný problém na obou frontách. Historický obsah je minimální, tvůrčí kreativita také.
Do tvůrčí tvorby se totiž dostává jeden z naprosto klíčových sociálních jevů – generační názorový konflikt. Umocněný tím, že technologické změny napříč generacemi akcelerují skokově a věk prvorodiček roste. Časový odstup mezi generacemi dětí a rodičů roste, a technologická změna, která vytváří propast mezi rodiči a jejich dětmi je tím pádem ještě hlubší. Chtěl bych napsat, že „Tahle země není pro starý“, jenže woke a queer tendence při produkci příběhového obsahu negenerují příjmy. Takže sice cílí na velmi hlasitou část populace, která ale buď není spokojená s výsledkem a nebo nemá adekvátní kupní sílu.
Jak vnímám filmovová studia jako byznys
Vzhledem k tomu, že se nacházíme v totálně neplodném období, tak se nemá smysl orientovat mezi filmovými studii podle toho, co jde aktuálně do kin. Pokud není nikdo schopen vytvořit nic s potenciálem nabalit fanouškovskou základnu, aniž by se jednalo o sequel (Andor), remake (Duna) nebo zfilmování cizí značky (Barbie), tak je jakákoliv nová produkce irelevantní. Naopak, kdo nic nedělá, nic nezkazí a čím méně obahu vznikne, tím pro studio lépe. Potenciální zisk ze samotného obsahu je minimální a riziko spálení kapitálu obrovské.
Knihkupectví jsou plná knih, které nikdo nečte. A streamovací platformy seriálů a filmů, na které nikdo nekouká. Základní hledisko je tak v dnešní době pouze to, jestli má platforma dostatečné množství titulů, na které se široká veřejnost je ochotna dívat stále dokola. V tomto ohledu je na tom nejlépe Disney, protože především u dětí a mladistvých platí, že jsou schopni vidět jeden film klidně 20x.
Za druhé, jednou z nejcennějších hodnot u starších lidí je čas. Platformy, které nebudou nabízet obsah za rozumné peníze BEZ reklam nemají šanci na úspěch (v tomhle ohledu vnímám agresivní reklamy na Youtube jako obrovský reputační problém pro Google).
A za třetí, studio musí být schopné vygenerovat tržby s vysokou marží z obsahu, co tvoří. Pokud nemá práva na merchandising a nebo jiný tok příjmu, bude mít problémy. Opět se nabízí Disney, který moc netočí filmy s cizí IP a je následně schopné je monetizovat jak v zábavních parcích tak v hračkách. Vedle toho mají obrovskou výhodu i platformy jako Apple TV+, kde video je jen vedlejší produkt vysoko maržového poskytování Cloudu a součástí centrální platformy s horizontální integrací.
Až pokud se objeví někdo, kdo bude schopen na vlastním duševním vlastnictví vybudovat celý ekosystém, pak se bude jednat o zlaté vejce. To se dekádu u veřejně obchodovaných firem nestalo, takže nezbývá než čekat.
Investiční Blog 
Napsat komentář