Jednou z kategorií alternativních investic jsou sběratelské předměty. Například známky. Těm nerozumím, zato se orientuji v problematice sběratelský karetních her. A historicky první takovou hrou byl Magic: the Gathering, která vyšla v roce 1993. Pokud jste zhruba mojí věkové kategorie, pak jste pravděpodobně museli na druhém stupni základky nebo na střední škole narazit na spolužáky, kteří o přestávkách a volných hodinách hráli „magicy“. Pokud se vás tato vlna netýkala, tak s nejvyšší pravděpodobností znáte alespoň druhou nejrozšířenější sběratelskou karetní hru – Pokémony.
Pointou těchto her je, že si za částku, která je obvykle okolo 4 USD, koupíte balení po zhruba 10-15 kartách. Obsah balení je namíchán náhodně, četnost karet v balení je různá, některé se objevují v baíčkách často, jiné jsou vzácné. Ze své sbírky karet si pak každý hráč sestaví vlastní balík a hraje s ním proti ostatním. V těchto hrách se pořádají turnaje, které jsou poměrně štědře sponzorované cenami. S cílem poskládat co nejlepší balík si hráči mění karty mezi sebou nebo kupují na sekundárním trhu. I když vše dle popisu vypadá jako zábavné hobby, realitou je, že kolem sběratelských karetních her je byznys ohodnocený v jednotkách miliard USD.
Zpět k Magicu. Značka patří pod vydavatelství Wizards of the Coast, kde Magic tvoří spolu s Dungeons and Dragons (jiná hra – po středních školách známá v české mutaci jako „dračák“ nebo „dračí doupě“) naprostou většinu jejich tržeb. Vydavatelství bylo koupeno Hasbrem (tikr HAS), kde opět Wizards jako jediní generují zisky, zbytek portfolia spíše táhne Hasbro ke dnu. Do Magicu jde tedy investovat i přes akcie, což bych ale zrovna nedoporučoval.
Pointou investic do sběratelských karetních her je totiž možnost kupovat samotné karty. A nemyslím tím, že máte jít kupovat balíčky do hračkářství, to je totiž ve valné většině případů k ničemu. Podobně jako v jiných sběratelských odvětvích, i zde platí základní poučky. Hodnotu mají karty, kterých je málo, jsou silné, mají svoji komunitní reputaci, jsou staré a jsou v perfektním fyzickém stavu. V případě Magicu je realita v tomto kontextu násleudjící.
První sada v Magicu vyšla v roce 1993, během několika měsíců se vyprodala. Dotisk s trojnásobným nákladem vyšel o pár měsíců později, z pultů zmizel opět obratem. Další – druhý dotisk se lišil graficky (měl bílý okraj karty a ne černý), měl výrazně vyšší náklad a má také výrazně nižší hodnotu. V první sadě Magicu byla hned celá řada ikonických karet, ale komunitní legendou je karta s názvem Black Lotus. První vydání (tzv. alpha) jich obsahovala jen cca 1.000ks, v druhém vydání (beta) jich bylo vytištěno okolo 3 tis ks. S kartami se tehdy hrálo, takže sehnat exemplář v nehraném a nepoškozeném stavu je extrémně náročné. Navíc vzhledem k tomu, že Magicy nabraly sběratelskou hodnotu vyššího řádu až časem, tak velká část první edice je nenávratně zničena na skládkách, v kamnech a jinde. Přeživší „populace“ této karty je neznámá, není jich rozhodně málo, ale ani mnoho. Většina přeživších karet je ve sbírkách, v nabídce na trhu jich je jen pár a zájemců mezi hráči, kterých jsou miliony, je spoustu. Cena pak odráží fakt, že velkou čás poptávky musí z trhu vytlačit nedostupná cena.
V Evropě se s kartami obchoduje na specializovaném online tržišti, níže dávám náhled na Black Lotus z beta dotisku včetně nejlevnějšího exempláře ve velmi poničeném stavu.
Vysoký rozptyl ceny prodaných kusů na grafu vpravo není nic zvláštního. Tabulka zaznamenává prodeje bez ohledu na stav. Poničený nejlevnější exemplář stojí sice 15 tis. EUR, ale exemplář v perfektním stavu se znaleckým posudkem stavu a autenticity je na prodej za 150 tis. EUR. Ať tak nebo tak, obě ceny jsou násobně vyšší než to, kolik tyto karty stály ještě před deseti lety.
Existuje možnost, že i sběratelské předměty prochází obří bublinou. Podobný trend jako u karet je možné vidět i jinde. Vína vzrostla násobně během covidu, to samé auta nebo hodinky. Sběratelské předměty nemají vnitřní výnos, ale narozdíl od všeho ostatního je mají sběratelé pro vlastní potěšení a generují svým majitelům radost. A platí to i pro sběratelské karty. Úspěšní lidé, kterým se v jejich středním věku podařilo vydělat peníze si pro své potěšení nakupují s nostalgií hry a předměty, které měli a nebo o nich snili v dětství. A tato poptávka se bude velmi špatně redukovat, vzhledem k tomu, že cílí na relativně úzký výsek v komunitě lidí, kde vždy bude existovat někdo, kdo peníze má a může si je dovolit utratit. Nezávisle na krizi.
Pokud vás tematika sběratelských karet zajímá, dejte vědět a rozepíšu se někdy příště více – o tom co a jak určuje cenu, o gradingu (posudky stavu karet) atd. Podobných artiklů mimo karty je celá řada, například Lego nebo Warhammer figurky. Sbíráš něco i Tyi?
Investiční Blog 
Napsat komentář