Ranní káva – 24/10/23 – Kam směřuje spotřeba

Včera jsem si zaplatil roční členství na Disney+, což mě ráno přivedlo k úvaze nad tím, kam směřuje spotřební chování generace Y (a otázkou je, nakolik se spotřební chování mění u Gen Z)… Dnešní ranní káva nebude o investování, ale spíše filozofická.

Zboží

Bydlení je základ, takže to, že část peněz putuje do hypotéky, energií aj. nemá smysl zmiňovat – to je jedna z mála věcí, která se napříč generacemi moc měnit nebude. Hned v druhém kroku jsou ale potraviny a drogerie, a tam již změnu chování vidět je. Osobně do obchodu ještě chodím (nebo případně jezdím podle velikosti nákupu), existuje už ale slušný objem městské střední třídy, která to nedělá a používá skoro výhradně služby typu Rohlík. Na druhou stranu, sám u sebe musím upřímně konstatotvat, že narozdíl od mých rodičů si výrazně méně vařím (což se dost možná změní s dětmi). Fast food chainy, hospody a různé food courty a asijské restarace se u nás mít špatně nebudou.

Doprava se také dost výrazně proměňuje. Mám auto, jezdí roky a spotřebovává pochopitelně vše, co s tím souvisí. Opět ale minimálně ve městech roste početná část střední třídy, která auto nemá nebo nechce. I pokud se rozhodnutí vlastnit auto změní s dětmi, tak ale platí fakt, že jen minimum mladých lidí vnímá auto jako statusový symbol (minimálně u značek, které nepatří mezi luxusní vozidla jako Bentley). Toto nahrává značkám, jako je Tesla nebo některým čínským automobilkám, kde se minimalistický, unifikovaný design kloubí s maximální snahou minimalizovat náklady (a cenu) i přes zachování určité míry rozumné kvality materiálů a zpracování. Ano, Tesla možná vypadá, jako kdyby ji v interiéru někdo vykradl, ale podobný trend (i když ne v takovém extrému) je vidět i jinde – Volvo, Nio, BMW nebo VW jsou dobrý příklad.

Poslední kategorií spotřebního zboží jsou věci jako oblečení, obuv, vybavení domácnosti nebo elektronika. Zcela narovinu, nepamatuju si, kdy bych kvůli těmto věcem šel do obchodu jindy, než na dovolené, a naprosto celá moje spotřeba v této kategorii se přesunula na internet. A to ještě vysloveně specificky pouze k firmám, které mají direct to customer (D2C) eshop – namátkou Apple, Nike, Guess nebo např. Lego. Je jen velmi málo specifických věcí (třeba trika bez potisku), které kupuji odjinud, než přímo od výrobce. Pokud výrobce nemá svůj D2C eshop, tak se přesouvám ke konkurenci. Upřímně netuším, jak častý je toto jev, ale vzhledem k velmi silně rostoucí D2C síti různých značek, bych se nedivil, kdyby to byl velmi silný trend. V rámci spotřeby zboží je to vše, vyjma jedné věci, kterou zmíním na konec.

Služby

V posledních letech u sebe pozoruji růst odběru služeb. A to jak v rámci cestování , kde mladší generace rozhodně mnohem více cestují než naši rodiče (a zároveň na vlastní pěst, bez zprostředkovatelů a na divoko – mimo hotely, na netypické destinace atd.). Tak v rámci obecné spotřeby. Citelný nárůst je (minimálně u mě) v cloudu a datech, kromě iCloudu se jedná o streamingové služby, AI, zpravodajství a pochopitelně návazný přístup k mobilním i rychlým datům… Co šlo naopak totálně na nulu jsou tištěná média a knihy si kupuji ve fyzické podobě spíše jako upomínkový předmět, pokud mají pevnou vazbu. Další poměrně drahou položkou jsou náklady na zdravotní péči, především tu, která paradoxně není hrazena ze zdravotního pojištění – tzn. prevence, kosmetické zákroky a diagnostika.

A to co jsme si nechal na konec je sběratelství. Valná většina lidí (hlavně mužů) má něco, u mě to jsou sběratelské karty a Warhammer, ale tato kategorie také prudce roste napříč různými předměty. Naši rodiče sbírali známky, alkohol nebo auta, dnes je toho mraky – od her, přes oblečení a boty až po elektroniku, merchendising a vintage předměty.

Je možné z toho všeho vysledovat nějaký trend? Osobně věřím že ano.

Akcelerující spotřebu bych čekal v některých odvětvích, které buď vznikly teprve nedávno, a nebo jsou s námi sice dlouho, ale předchozí generace je ignorovali a tím pádem teprve teď vytváří širokou spotřebitelskou základnu s tím, jak mladší generace dospívá.

Jako jednoznačně nejvíc dominantní trend bude podle mého názoru preventivní a kosmetická zdravotní péče. Objem lidí, kteří spotřebovávají zdravotnické služby, aniž by museli, roste, a bude růst podle mého názoru dál. Monitorování zdravotního stavu, kosmetická péče, věci jako diagnostika chůze a držení těla, alergie, péče o duševní zdraví a nebo vše, co se jen trochu tváří jako doplněk stravy prospěšný pro zdraví bude mít akcelerující tržby.

Dalším trendem, který vnímám, je napřímení vztahu mezi spotřebitelem a výrobcem. Eliminaci prostředníků ve vztahu se spotřebitelem umožňuje moderní e-commerce. Značky, které jsou schopny komunikovat s klienty přímo, by si měly vést lépe než zbytek, který to nedokáže nebo mu to jde špatně. A platí to i pro odvětví, kde by to člověk tolik nečekal, jako prodej aut a nemovitostí.

A posledním trendem, který bych zdůraznil, bude stravování venku. Vařit si bude čím dále méně lidí a čím dál méně často. A tento trend se projeví na životě lidí mnoha různými způsoby. Například tím, že ve stále se zmenšujících bytech bude potřeba čím dál menší kuchyň. Stačí se podívat na byty ve městech v JV Asii.

Souhlasíte, nebo sledujete ještě jiné trendy? Vzhledem k tomu, že každý žije v nějaké svojí bublině, tak věřím, že se zkušenosti budou lišit.

3 komentáře: „Ranní káva – 24/10/23 – Kam směřuje spotřeba“

  1. Miroslav Novák avatar
    Miroslav Novák

    Ahoj! Jsem trochu starší než ty (lehce přes 40), ale to taky ještě spadá do Y, podle wiki. Za mě hodně moc záleží právě na tom, jestli jsi z města nebo z vesnice. Na vesnici prostě alternativy až zase tolik nejsou k dispozici. Proto třeba auto je vyloženě nezbytnost. Ale velký posun nastal v tom, jak vnímám auto samotný. Dřív to byl skutečně statusový symbol a ještě deset let zpět jsem kupoval nový auto vyšší střední třídy i proto, abych tak trochu ukázal, že si to můžu dovolit (i když to bylo na úvěr a upřímně nad moje možnosti). To bych dneska neudělal ani omylem, kdybych kupoval nové, tak jen ten základ, co skutečně maximálně využiju. Auta už vnímám jenom jako plechovky na přepravu a řízení v dnešním provozu, po hrozné infrastruktuře, a s obstrukcemi na všech frontách(zužování silnic, poplatky, omezování parkování, mýta, dohledové systémy…) jenom jako nutný zlo. Zároveň ale vnímám individuální dopravu jako jednu ze základních svobod, takže tlaky na její omezení jsou mi silně proti srsti.
    Nakupování řeším z 99% autem. Rohlík už u nás sice funguje, stejně jako Tesco, Albert taky tuším, ale reálně to využívají jenom bohatší lidi. Je to prostě otázka nákladů a nákupy v Lidlu autem vyjdou výhodněji. Nicméně to je něco, čeho bych se milerád vzdal a taky nakupoval online.
    Elektroniku kupovat fyzicky, to je doména naposled mých rodičů. Mě v obchodě s bílým zbožím neviděli asi nikdy. A neuvidí. Maximálně si jdu osahat mobil a zjistit, jestli displej bliká nebo ne, což mnohdy jinak než osobně nejde.

    U služeb se bráním všemi silami tomu, abych zabřednul do předplatných všeho druhu. To je podle mě cesta do pekel. Jsem zvyklý po desítky let si koupit program a využívat ho třeba deset let, když nemám místo na disku, pořídím externí. A ne za každou jednotlivou blbinu platit měsíční poplatek. To ve výsledku vyjde mnohem dráž. Nemám ani televizi, neplatím televizní poplatek a jestli mě donutí každý měsíc platit za veřejnoprávní média, která nevyužívám a považuju za naprosto neobjektivní, tak snad emigruju 🙂 V tomto jsem ale výjimka a dinosaurus.
    K cestování do zahraničí jsem si vztah nikdy nenašel. Moje představa dovolené je sednout na motorku a jezdit po okolí. A ani u mladších ve svém okolí nevidím kdoví jakou tendenci víc cestovat, oproti třeba jejich rodičům. Manželka je z rodiny, kde se po světě jezdilo pořád, takže taky má potřebu cestovat, tak jezdí s nima. Já viděl moře poprvé ve 30 letech. A stačilo mi to jednou 🙂 Podle mě to není generační záležitost, ale otázka žebříčku hodnot. Ochota platit za zdravotní péči nehrazenou z pojištění je neoddiskutovaná. Já jsem smířený s tím, že pokud něco v tomto oboru chci, musím to zaplatit nad rámec pojištění. Toto jde tak daleko, že jsem dokonce jednu dobu zkoumal možnosti, jak se vyvázat z placení do systému veřejného pojištění. Cestu jsem našel, ale nakonec nerealizoval. Pro starší generaci je to v podstatě nepřijatelné a bez donucení jsou ochotni zaplatit maximálně doplatky na léky, samozřejmě jen za ten, kde je doplatek nejnižší.

    Ještě bych zmínil sdílenou ekonomiku, cirkulární ekonomiku. Využívám spolujízdu. Využívám barter. Využívám Airbnb. P2P půjčky (kdysi Zonky), crowdfunding. Atd. K těmto fenoménům mám mnohem kladnější vztah, než o generaci starší lidi. S výjimkou toho, že by se měly vyrábět věci s dlouhou životností namísto inklinování ke spotřebě, na tom se shodneme. S tím jde ruku v ruce i růst HDP, kdy já bych klidně obětoval růst HDP a preferoval efektivnější využívání zdrojů a ekologii (tu rozumnou, ne extrémistickou).

    Jestli někde čekám vyloženě systematický pokles, tak je to automobilový průmysl. Podle mého jsme teď na vrcholu. Ještě to dlouho podrží rozvíjející se země, ale doba, kdy v pětičlenné rodině byly tři až čtyři auta je podle mě za zenitem.

    Líbí se 1 osoba

    1. Marek Sorf avatar

      Díky moc za vhled!

      To se mi líbí

    2. Evil Kitty avatar
      Evil Kitty

      Ty jo, až na to cestování (mám rád na vlastní pěst) a vztah k autu (miluju, musím mít, ale ne jako status) je to jako bych to psal já 😀 32 let

      Co se týká aut, mimo fakt bohatý státy furt platí, že většinu nových aut na trhu kupují firmy a až od nich vesničani s několika autama. Útlum teda asi bude, ale statisticky menší, než si můžeme myslet.

      Bohužel, teoretické snížení HDP za účelem větší životnosti a reálně ekologie, je politicky neprůchozí. V korpu i ve státě (tam úplně, vzhledem k rostoucím dluhům).

      To se mi líbí

Napsat komentář