Dnešní ranní káva se bude týkat mikra.
Včera jsem přemýšlel nad sektory, kde by bylo možné hledat bezpečný přístav pro několik variant scénářů které se na nás chystají.
Vyšší sazby po delší dobu + ekonomická stagflace. Vyšší sazby po delší dobu + silný růst HDP a mírná inflace. A do třetice kolaps sazeb kvůli vládnímu dluhu + následná inflace.
Akciový trh dostal v tomto týdnu zásah a výprodeje se týkaly v podstatě plošně všeho. Navíc small caps jsou od začátku roku bity. A našel jsem možná něco, co stojí za zmínku. Uhlí.
Uhelné doly, pokud mají diverzifikovanou produkci, tak jsou rozkročeny přes dva sektory. Jedním je Energy, kde thermal coal, neboli energetické úhlí, které se používá ke spalování v uhelných elektrárnách. Druhým je Industrial, neboť metallurgical coal, česky hutnické uhlí, je spalováno v hutních pecích při výrobě oceli. Zatímco energetické uhlí je možné (a snažíme se o to) vytlačit, u hutnického je to mnohem větší problém. Přesto stejně jako ve všech případech konce průmyslového odvětví v historii (napadá mě průmyslové využití rtuti), nebude změna a útlum těžby probíhat ze dne na den, protože různé ekonomiky na světě jsou v různé fázi rozvoje.
A proč zmiňuji uhlí? Zvlášť když opravdu velký boom na uhelných akciích proběhl před jedním až dvěma roky? Protože nabízí (narozdíl od situace před dvěma roky) kupodivu zajímavý mix ochrany před vysokou inflací i sazbami. Pojďme se podívat na největšího producenta uhlí obchodovaného v USA – Peabody Energy s tickrem BTU. Pro porovnání, světlejší linka je graf SP500.
Schválně jsem roztáhl graf před covid, aby byla vidět historie před energetickým šokem v covidu. Za pět let došlo pochopitelně k velmi významnému vývoji v boji proti klimatické změně. To dokládá také fakt, že cena akcie BTU šla rapidně dolů ještě před tím, než covid začal. Cena akcie ale ani zdaleka neříká celý příběh, podstatný je totiž v současné situaci ještě jeden fakt. Čistý dluh.
Pokud vám přijde, že růst ceny akcie a tržní kapitalizace z covidového dna (kdy byla i záporná cena barelu ropy atd.) na 25 násobek je hodně, doporučuji neopomíjet dluh. A při pohledu na Enterprise Value je změna za posledních několik let úplně jiný příběh. EV není o moc větší než bylo před covidem a pokud se zásadně nehne cena akcie, tak bude pravděpodobně ke konci roku na stejné úrovni.
Peabody (a stejný jev je i u valné většiny ostatních uhelných těžařů), totiž z vysokých zisků v roce 2021 kompletně splatil svůj dluh a jediné, co mu visí na rozvaze jsou rezervy na budoucí závazky jako penzijní fondy, kompenzace za poškození zdraví zaměstnanců při práci a náklady spojené s revitalizací životního prostředí v oblasti dolu.
Společnost s kapitalizací 3 miliardy má 1 miliardu hotovosti a není financována dluhem. Cena uhlí je sice jinde, než byla před 18-12 měsíci, ale ziskovost těžby uhlí je pořád velmi vysoká. Je to spolu s těžbou ropy jeden z mála průmyslových sektorů, kde jsou dvouciferné čisté marže.
Uhelný sektor je pochopitelně extrémně riziový kvůli nejistotě budoucího vývoje. Proto má taky nízkou valuaci. I pokud ale není uhlí vašim šálkem čaje, doporučuji (pokud děláte stockpick) hledat v dnešní situaci podobné firmy – small caps, které nemají žádný dluh a jsou oceněny historicky relativně levně. Je jich více.
Investiční Blog 
Napsat komentář