Základy 1.5 – Dluhopisy

Vzhledem k tomu, že dluhopisy jsou v Čechách neskutečně nepopulární a protože je kolem nich takové množství podvodů, tak jsem se na tuto kapitolu základů opravdu těšil. Nalijme si tedy čistého vína a pojďme se v základním detailu podívat na to, co dluhopisy jsou a jak s nimi zacházet.

Dluhopis jako cenný papír

Dluhopis je cenným papírem. Ačkoliv se jmenuje hodně tajemně, neschovává se za ním nic složitého. Jde totiž o formu půjčky. Abychom si ale mohli vysvětlit podstatu fungování dluhopisu, tak si nejprve promrskejme slofička, jak by řekli v Alles Gutte! (kdo nezná, doporučuji 🙂 ).

Emitent (bond issuer) – vydavatel dluhopisu, tedy ten, kdo bude dlužit a dluhopisem se zavazuje splatit hodnotu dluhopisu navýšenou o “úroky”. Emitentem mohou být různé subjekty, jak si povíme níže.

Držitel (bond holder) – ten kdo dluhopis vlastní. Za dluhopis zaplatil. A pokud jej koupil přímo od emitenta, tak je to právě osoba, která emitentovi půjčila peníze. K dluhopisu se ale držitel mohl dostat i na sekundárním trhu nákupem od předchozího držitele. Dluhopis je totiž převoditelný cenný papír, můžete ho tedy prodat.

Kupon (bond coupon) – předem stanovená suma, kterou se emitent zavazuje platit držiteli dluhopisu v součtu za rok. Kupon může být vyplacen celý najednou, nebo se může vyplácet například čtvrtletně. Pokud je kupon uveden v procentech, jedná se o poměr mezi ominální hodnotou kuponu a jmenovitou hodnotou dluhopisu.

Jmenovitá hodnota (face value) – předem deklarovaná hodnota, kterou musí emitent splatit držiteli při splatnosti dluhopisu. Jedná se tedy částku, kterou na konci platnosti dluhopisu držitel dostane v nominální hodnotě.

Splatnost (date of maturity) – datum, ke kterému držitel dluhopisu dostane za dluhopis zpět jmenovitou hodnotu a dluhopis následně přestane existovat.

Tyto údaje jsou náležitostí dluhopisu jako cenného papíru a s výjimkou držitele, který může dluhopis dál prodat, tak se nemění. V době emise jsou známy. Pak jsou ale ještě další pojmy, které lépe zachycují to, co se s dluhopisem následně děje při obchodování na finančním trhu.

Tržní hodnota dluhopisu (market value) – cena dluhopisu, jakou má na volném trhu. Tržní hodnota vychází ze jmenovité hodnoty, ale je ovlivněna tržními úroky, dobou splatnosti a jinými faktory. To si rámcově vysvětlíme níže.

Výnos ke splatnosti (YTM, yield to maturity) – jedná se o výnos dluhopisu pokud ho koupíte z aktuální trží cenu a budete držet až do splatnoti. Výpočet je složitý a jde nad rámec lánku, jedná se fakticky o diskontní sazbu investice. Podstatnou pro základní pochopení je skutečnost, že YTM obsahuje nejen výnos z kuponu, ale také výnos z rozdílu mezi tržní cenou, kterou za bond zaplatíte a jeho jmenovitou hodnotou, kterou pak dostanete od emitenta při splacení.

Na ja und jetzt si slofička vyzkoušime ve fětách.

Emitent Ministerstvo financí ČR vydává tříleté státní dluhopisy o jmenovité hodnotě 1.000,- s ročním kuponem 4%, tj. 40,- Emise dluhopisu bude dražena s očekávanou nabídkovou cenou 950,- za kus, což by pro případné držitele znamenalo výnos do splatnosti 5,866% p.a.

Tolik k definicím, dalšími detaily a názvosloví vás trápit v základech nebudu. Pokud pochopíte těch několik pojmů výše, bude vám to v naprosté většině případů stačit.

K čemu je dluhopis dobrý

Dluhopis je úvěrový produkt a pro držitele nabízí velmi podobné využití jako termínované vklady a spořící účty. Má to ale několik velmi důležitých ale, které je potřeba chápat a rozumět jim, jinak se z rozumné investice stane noční můra, což je taky velmi často zkušenost, kterou mají s dluhopisy Češi.

Pokud bude vše probíhat tak jak má a vy jste investorem, který chce dluhopis držet až do splatnosti, což je nejjednodušší situace, bude vaše držení dluhopisu vypadat asi následovně.

Koupíte dluhopis z minulé kapitoly od ministerstva financí za dvacet tisíc korun. Zaplatíte brokerovi, který vám nákup zprostředkuje své peníze a po emisi se vám na účtu objeví 21ks dluhopisu (20.000/950=21). Následně budete po dobu tří let dostávat každý rok 840 korun (mínus daně) jako odměnu za půjčení peněz. Po třech letech k datu splatnosti vám dluhopisy z účtu zmizí a místo nich se objeví na účtu 21tisíc korun. Dostanete totiž zpátky ne cenu, kterou jste zaplatili, ale jmenovitou hodnotu (což je pro vás v tomto případě plus). Celkový náklad na investici byl 20.000 korun a její výnos před odečtením poplatků a daní je 23.520,-

Klasifikace dluhopisů

Jak dluhopis funguje a názvosloví jsme si vysvětlili, nyní si pojďme nastínit, na jaké dluhopisy vlastně můžete narazit. Detailů podle kterých lze dluhopisy třidit je ve skutečnosti celá řada.

Začněme tím nejjednodušším. Jestli se dluhopis obchoduje na finančním trhu a můžete ho nakoupit u brokera nebo ne. Až na naprosté vyjímky (například státní dluhopisy ČR) byste se měli vyhnout dluhopisům, které se neobchodují na burze, jako čert kříži. Ve většině případů se jedná o způsob, jak přijít o peníze. A to platí i pro různé platformy, které sice možná působí profesionálně, ale pořád nemají s burozou společného vůbec nic (dluhopisomat, p2p financování atd.).

Dluhopisy obchodované na finančním trhu musí mít prospekt, což je poměrně rozsáhlá průvodní dokumentace, která obsahuje rozsáhlé informace o emitentovi. A mají také ve většině případů rating – označení kvality emitenta podle jeho předpokládané schopnosti své závazky splatit. Rating uděluje několik nezávislých agentur, mezi ty, na které jde brát ohled patří trojice Fitch, Standard & Poor’s a Moody’s. Každ známkuje rating trochu jinak, obvyklé pořadí je ve smyslu od nejlepší AAA po nejhorší C.

Právě rating je dalši kriterium dělení. Pokud chcete mít velmi vysokou pravděpodobnost na splacení vašeho dluhopisu, měli byste se držet velmi spolehlivých emitentů s ratingem začínajícím na A. I dluhopisy s ratingem na B či C dávají smysl, musíte ale vědět co děláte a pro začátečníky je vůbec nepovažuji za vhodné.

Dalším kriteriem je měna dluhopisu. Obvykle ji poznáte podle toho, v jaké měně je cena, kterou budete platit při nákupu,. Ale pozor, že třeba u ETF tomu tak být nemusí a můžete za fond který drži jenom dolarové dluhopisy platit v eurech. Proto zkoumejte i měnu dluhopisu. Stejně jako u akcií jste vystaveni riziku měny, ve které má dluhopis jmenovitou hodnotu a naopak měna, ve které platíte kupní cenu nehraje roli!

Další kriterium, je splatnost. Krátké dluhopisy se označuji ty pod jeden rok. Střednědobé mají splatnost od dvou, do cca sedmi let. Dlouhé dluhopisy jsou se splatnosti deset a více let. V tento moment je potřeba, abychom si uvědomili, že i dlouhodobý dluhopis, s tím jak stárne, tak se přesouvá mezi střednědobé a nakonec krátké dluhopisy. I desetiletý dluhopis bude za 9,5 roku jen pololetní. Toto stárnutí má vliv na jeho tržní cenu, opět viz níže.

Dalším dělením je dle povahy emitenta. Dluhopis může emitovat stát, případně veřejný sektor (napr. municipální=městské dluhopisy) nebo soukromé obchodní společnosti. První varianta se v anglištině označuje jako government případně sovereign bonds, druhá jako corporate bonds.

Existuje dále celá řada zvláštních variant dluhopisů. Protiinflační, konvertibilní, aj. těmi se tu ale dále zabývat nebudeme.

Na co si dát pozor

To hlavní jsme si řekli – nekupovat šméčko bez ratingu, nedejbože ještě mimo burzu. Tím se zbavíte obrovského rizika, že koupíte s prominutím do pozlátka zabalené hovno. Jinak to totiž nazvat v mnoha případech ani nejde. A zárukou ničeho nejsou ani věty typu “propekt schválen ČNB” (ta jen stanovuje jak má vypadat prospekt, nic víc) nebo že “za dluhopis ručí osoba xyz” (která pravděpodobně nebude schopná splatit dluhopis taky, případně zmizí někde za Uralem). Pokud se nehodláte řídit ani tímto, tak pak se obávám, že vám není pomoci.

Obzvlášť v českém prostředí totiž platí, že podnikatelé si primárně chodí pro peníze do banky. Až poté na finanční trh, vzhledem k mizerné poptávce. A pokud někdo skončí na trhu s dluhopisy, pak to musí mít logicky nějaký důvod. Tím může být naprosto legitimně třeba fakt, že na dluhopisech je schopen vybrat peníze za nižší úroky nebo s lepšími podmínkami záruk (pro emitenta). Ale ve většině případů je to tak, že v bance mu nikdo půjčit nechtěl.

Riziko s nesplacením ale existuje i u dluhopisů na burze. Proto je inteligentní, abyste dluhopisy, stejně jako akcie, ředili ve fondech. Pokud přeci jen koupíte individuální dluhopisy, pak pamatujte na riziko celkové ztráty kapitálu stejně jako jinde a nepřehánějte to s expozicí. I dlouhý AAA dluhopis může (i když s velmi mlou pravděpodobností) skončit bankrotem.

Další problém, na který musíte pamatovat, je rozdíl mezi jmenovitou hodnotou a tržní cenou. A to jak při nákupu, protože při splatnosti dostanete jmenovitou hodnotu a musíte při výpočtu vašeho výdělku počítat s ní (již zmíněný YTM – výnos do splatnosti). To platí ale i při prodeji, pokud nebudete držet dluhopis až do splatnosti, ale budete ho chtít na burze prodat dřív.

Právě situace, kdy nechcete nebo nemůžete držet dluhopis až do jeho splatnosti, celou situaci výrazně komplikuje. Rozdíl mezi tržní cenou a jmenovitou hodnotou je z velké části způsoben tím, jak velký je rozdíl mezi výškou kuponu dluhopisu a aktuálními a očekávanými tržními úroky.

Platí přitom vztah, který by měl znát i začínající investor – pokud tržní úroky rostou, klesá tržní hodnota dluhopisu. Pokud tržní úroky klesají, tržní hodnota dluhopisu roste. Celý vztah si můžeme vysvětlit na praktickém případu:

Dluhopis MfCR který tu už byl několikrát zmíněn má kupon 40 vůči jmenovité hodnotě 1000, tj 4% p.a. V době kdy MF oznamovalo informace o emisi, byla základní sazba ČNB 4%. Než ale dluhopis vyšel, stoupla sazba ČNB o dalších 1,5% na 5,5%.

Vzhledem k tomu, že Česko má vysoce kvalitní rating a riziko nesplacení je nízké, tak se úrok na dluhopisu s relativně krátkou splatností pohybuje blízko tomu, kolik je sazba ČNB. Sazba vzrostla a tak i MF musí počítat s tím, že bude muset 4% dluhopis zlevnit, aby si ho někdo koupil. Proto se tržní hodnota při úpisu snížila na 950,- (a již dříve jsme si řekli že YTM je v takovém případě asi 5,9%).

Následující rok ale ČNB kvůli vysoké inflaci základní sazbu dále zvyšuje. Cena dluhopisu na burze dále padá – o rok později je tento dluhopis možné koupit dokonce jen za 800,- To je velmi vysoký propad ceny u dluhopisu kterému zbývají do splatnosti jen dva roky. Za 800 dostane investor dva roční kupony celkem za 80 a při splatnosti jistinu 1000. Celkový výnos z investice 800 je za dva roky 280,-, pokud bychom výpočet hodně zjednodušil, je výnos zjevně ne původních 5,9% ale spíše 14% p.a.

Pokud jste kupovali dluhopisy za 950,- ale jste po prvním roce nuceni dluhopisy prodat, tak nejen že jste nevydělali vašich 40 které jste dostali na kuponu, ale díky poklesu hodnoty jste naopak prodělali 110 korun, což je celková ztráta 11% z investice. Ano, jedná se o hodně extrémní a exemplární příklad, ale je potřeba pro vysvětlení, že na dluhopisech je možné prodělat i když emitent nezbankrotuje a u dlouhých dluhopisů mohou jít ztráty klidně do desítek procent. A bohužel, ve svojí praxi na radnici jsem zjistil, že mantra „dluhopis je bezpečné aktivum“ je hodně rozšířená, ale mylná.

Nakupovat dluhopisy v době, kdy jsou sazby nízké, je rizikové. Riziko je o to větší, čím delší je splatnost. A pokud jste životími okolnostmi nuceni do prodeje v situaci, kdy vyrostou tržní sazby, může vás investice do dlouhých dluhopisů opravdu hodně bolet. Ostatně tuto zkušenost má spousta lidí za poslední dva roky.

Princip vztahu funguje pochopitelně i opačně. Pokud sazby klesají, hodnota dluhopisu se zvyšuje a čím delší je dluhopis, tím vyšší je volatilita ceny, tedy logicky i růst jeho hodnoty. Na snižováni sazeb vydělávali držitelé dluhopisů dlouhé dekády od osmdesátých let. Pomáhalo to důchodovým fondům, pojišťovnám a hromadě dalších institucí, ale nic nemůže padat donekonečna a ani exces v podobě záporných úroků se nám dlouho neudržel. Inflace poslední dva roky donutila centrální banky zvýšit sazby a poslední dva roky byly jedny z nejhorších na dluhopisových trzích za hodně dlouhou dobu. Několik bank již díky tomu zbankrotovalo (do podrobného vysvětlení zacházet nebudu).

Závěrečný souhrn

Vím, bylo to dlouhé. Tak shrnu, co byste si měli z dnešního článku rozhodně zapamatovat.

Dluhopis je finanční aktivum, kde emitent slibuje držiteli při splatnosti zaplatit jmenovitou hodnotu a vyplácet mu do té doby jako odměnu kupon. Nákup dluhopisu ale probíhá za jeho tržní hodnotu, která se v čase mění v závislosti na tržních úrokových sazbách a sazbách centrálních bank.

Pokud tržní úroky rostou, hodnota dluhopisu se propadá. Pokud tržní úroky klesají, hodnota dluhopisu roste. Pokud nechcete držet dluhopisy až do splatnosti, abyste zinkasovali jmenovitou hodnotu, musíte počítat s tím, že při růstu tržních sazeb budete při prodeji dluhopisu prodělávat.

Bezpečnost dluhopisu se určuje ratingem od nezívislých agentur. Jako začátečník bych neměl kupovat jiné, než velmi bezečné dluhopisy s ratingem AAA až A. Největším rizikem dluhopisu je kompletní ztráta investice způsobená tím, že emitent zbankrotuje nebo je podvodník,. A nakonec – ředit riziko bankrotu emitenta je možné pomocí ETF, ale dluhopisové ETF nelze držet „do splatnosti“, proto se u něj není možné zbavit volatility a rizika poklesu hodnoty těsně před tím, než ho budu chtít prodat.

Pokud vás dluhopisy zaujaly a chtěli byste jim porozumět více, doporučuji i články pro pokročilé, kde se budu dluhopisům také věnovat. Pro dnešek to již ale stačilo.