Odbočím si od psaní základů o investování a skočím do kapitol pro pokročilé. Dnešní článek je polemikou nad regulací UCITS. A to jsme těm fondům chtěli ty peníze svěřit. Mohli jsme mít vlasatou máničku z USA, místo toho se nám tu obchodují Gagarinovi bratři.
ETF a UCITS vztah
ETF – exchange traded fund – je zkratka pro fond, který je obchodovaný na burze. Definici a podstatu proberu někdy jindy v základech. Pokud ale nevíte o čem je řeč, článek bohužel není pro vás. Termín ETF je obecný. UCITS je zkratka pro subjekty kolektivně investující spravované peníze do převoditelných cenných papírů, v tomto významu se jedná o subjekty, které jsou regulovány nepřímo touto 122 stránkovou směrnicí Evropské Unie EUR-Lex – 02009L0065-20230101 – EN – EUR-Lex (europa.eu) . Jinými slovy, UCITS fondy jsou podmnožinou ETF fondů a jsou specificky konstruovány tak, aby v unijním ráji chránily spotřebitele před vlastní odpovědností. Nebudu zabíhat do právnického rozboru, neb nejsem právník, ale podívám se na reálné dopady tohoto byrokratického vynálezu.
KID – key investment document
Naprosto klíčovým způsobem, jak EU reguluje nabízení investičních fondů pro drobné klienty je, že fond musí mít tzv. KID dokument. Tím by měl být dle EU nevzdělaný spotřebitel ochráněn před tím, aby udělal neinformované rozhodnutí. Bez KID není fond UCITS kompatibilní a jako drobný investor si jej na burze nekoupíte. Opomenu fakt, že si někteří brokeři vytírají se směrnicí zadek a tváří se, že je to jedno, protože je jich velmi málo (vím osobně o jednom) a nemyslím si, že to je v pořádku. Začněme tedy KID dokumentem.
Kromě naprosto obecných slintů dokument obsahuje hlavně stanovení rizika fondu (ve vztahu k jeho volatilitě). Jiná regulace vás už při založení brokera obtěžuje investičním dotazníkem, kde se vás broker ptá na otázky typu co je akcie a jaká jsou rizika dluhopisu. Z toho i vyplývá, že riziková škála založená na volatilitě je u většiny lidí naprosto nadbytečná informace. K fondu se dostanou obvykle v situaci, kdy vědí, že akciový fond je volatilnější, než dluhopisový a že malé akcie jsou volatilnější než bluechipy. Nic víc vám škála neřekne. Druhou informací, podstatnou, je poplatková struktura. Ta se ale prakticky vždy nachází i jinde než v onom dokumentu, už jen proto, že je hlavním kritériem pro rozhodování kam investovat. Proč má fond vytvářet tento dokument, kde nic není a nikdo ho nečte je mi opravdu záhadou. Posílám link pro ukázku SPDR MSCI World Value UCITS ETF (Acc) (ssga.com)
Celá problematika kolem UCITS nabrala ještě bizarnější podobu, když se objevilo zpřesnění. Nejen že fond musí mít KID, ale dokument musí být zároveň v rodném jazyce klienta. To už je totální bizár, který naštěstí většina brokerů obchází (např. stylem klient je registrovaný u brokera, který komunikuje v anglickém jazyce, proto se automaticky předpokládá, že klient umí anglicky), nicméně jsou i tací (Degiro), kde prostě UCITS bez českého KID koupit nešlo (nevím jestli se situace změnila). Tímto regulátorům blahopřeji. Chybí už jenom, aby se dávala dotace na překlady KID s kulatým razítkem.
A komu tím prospějete, co? Druhé straně?
Celá regulace má i negativní externality. Mezi dvě hlavní patří menší nabídka a vyšší poplatky. Co se týče nabídky, tak ta opravdu není srovnatelná ani trochu. Na screeneru etf.com je v databázi aktuálně 3200 fondů. V Evropě je to necelých 2500 fondů. Problém je ale ukryt v detailu. Jednak hromada fondů v Evropě se duplikuje, protože často existují u jednoho fondu dvě varianty dle přístupu k dividendám – akumulační a distribuční. Případně se fondy duplikují tím, že mají USD verzi a variantu kurzově zajištěnou do EUR. V USA legislativa umožňuje pouze distribuční fondy a fondy existují primárně kurzově nezajištěné. Druhým zásahem je šířka nabídky – chybějící fondy jsou pochopitelně ty, které se zaměřují na více niche oblasti. Faktorové investování, jednotlivé segmenty v sektorech nebo regiony ve světě. Chcete ETF na pokročilé value investování mezi malými firmami, námořní rejdaře nebo akciový trh ve Spojených arabských emirátech? Tak to máte v Evropě dost pravděpodobně smůlu, i když se situace naštěstí za poslední roky trochu zlepšuje.
Druhý můj komentář se týkal ceny. Menší nabídka (ale i poptávka) nutně vede k nižším úsporám z rozsahu a tím pádem i vyšším poplatkům za správu. Pro srovnání, nejlevnější fond v USA na hlavní americký index SP500 má poplatek za správu 0,02% p.a., v Evropě 0,05% p.a. I zde situace doznala značného zlepšení v minulých letech. Ale je horší u fondů na okraji zájmu. Nejde jen o poplatky za správu. Bid/ask spread je u UCITS fondů zpravidla vyšší díky nižšímu objemu obchodování na burzách v EU. Likvidita je také nižší. Situaci odnáší i daňová pozice investora. Distribuce dividend přes USA fondy je daňově výhodnější, dividenda v USA totiž není daněna na úrovni fondu.
Poslední argument, který vytáhnu z rukávu se týká Asie. Zatímco americké fondy jsou ještě celkem ochotné otevírat UCITS varianty ETF v Evropě, to samé se nedá říci o správcích, kteří vedou fondy v Asii na místních burzách. Pokud si jako EU investor chcete koupit ETFka obchodované v Hong Kongu nebo Tokiu zaměřené na místní akciové trhy, tak reálně nemáte vůbec žádnou možnost, jak to z Evropy udělat.
Existují ale i specifické výhody fondů, které nesídlí v USA. Tou naprosto hlavní a zásadní je estate tax. USA uvaluje dědickou daň na jakýkoliv majetek nerezidentů nad 60tis USD, který drží v USA. A vztahuje se i na podíly v amerických firmách, včetně fondů. Navíc sazba je vysoká a postupně se v jednotlivých pásmech vyšplhá až ke 40%. Vtip je, že jde pouze o podíly držené přímo. Pokud držíte evropský fond, který má v sobě americké akcie, daň se vás týkat nebude. V určitých situacích je toto zcela rozhodující faktor, nemá ovšem s regulací UCITS nic společného.
Je možné regulaci UCITS obejít?
Tahle otázka napadne každého, kdo narazil s nabídkou na evropském trhu na omezení, která mu vadí. A ano, regulaci zakazující nákup non-UCITS fondů obejít lze, ani jeden mně známý způsob není ideální.
Cestu otevřít brokera, který UCITS regulaci porušuje prozkoumávat nebudu. Na českém trhu takový broker existuje minimálně jeden. Alternativně můžete zkusit otevřít účet u amerického brokera. Valná většina vás jako občana EU odmítne (to je zase jiná regulace…) anebo má pro EU občany pobočku na území EU, která bude UCITS pravidla dodržovat (Interactive Brokers). Takže tato cesta, i když na první pohled nejjednodušší, obvykle nikam nevede.
Druhým způsobem je nechat se prohlásit za profesionálního klienta. Z pravidel vypadnete, nicméně ani tento způsob není úplně snadný. Záleží na benevolenci brokera. Obecná pravidla mluví o portfoliu nad 250tis EUR, práce ve finančním sektoru a praxe z burzy. Pokud jste takový typ klienta, tak nejspíš nemáte potřebu číst tento blog.
Třetí možnost otevírají opce. Vypsáním long call nebo short put opcí a jejich držením do expirace a přiřazením je reálný způsob, jak se dostat k americkým ETF. Regulace totiž omezuje nákup fondu, ale ne derivátu fondu, který pak vede k samotným podílovým listům ve fondu. Celá finanční operace je navíc mnohem rizikovější než přímý nákup, jaký paradox… Nevýhody tohoto postupu jsou dvě. Budete obchodovat ve stonásobcích kusech podílů ETF, protože jedna opce vždy zastupuje 100ks podkladového aktiva. To trochu snižuje praktičnost. Druhým problémem je, že fond musí být dostatečně veliký, aby se na něj obchodovaly i opce, což logicky nebude řešit malé úzce zaměřené fondy.
Další alternativu neznám, pokud se o ní dozvím, tak se k článku vrátím a aktualizuji ho.
Socialismus v praxi
Cesta do pekla je dlážděná vznešenými úmysly a regulace fondů pro drobné evropské investory je toho příkladem. Hází zbytečně klacky pod nohy lidem, co chtějí investovat své peníze a informují se předem. Naopak gamblery a střelce na slepo opravdu neodradí od nákupu nějaké hot akcie s pákou x5 nebo forexu x20.
Byrokracie o kterou se nikdo neprosil, nikdo ji nevítá a nikomu chybět nebude. Takové je investování v EU v praxi, „státu navzdory“.
Investiční Blog 
Napsat komentář