V minulém postu jsem stručně nadhodil dvě základní pravidla pro život – žít si pod svoje poměry (odkládat část příjmu stranou) a kontrolovat vlastní výdaje. Teď k nim přidám třetí a poslední obecné pravidlo – odložené příjmy investovat.
Tahle kapitola je ale dost specifická, je potřeba přejít do čísel. Ukažmě si typický příklad a aplikujme na něj to, co jsem psal minule.
Průměrná mzda v ČR je dle posledního měření ČSÚ 41.265 CZK hrubého, po základních odvodech a daních se bude jednat o 33.101 CZK. Pokud by se průměrný Čech řídil mým příspěvkem, tak 26.481 CZK spotřebuje a 6.620 CZK odloží na hubené roky. Blog míří na millenniály – řekněme že vám je 30, tím pádem vám zbývá tak 35 let ekonomicky aktivní činnosti. Za těchto 35 let odložíte celkem 2.780.400 CZK. Následně by tyto úspory stačily na to, aby bez poklesu životní úrovně uživily danou osobu po dobu 8 let a 9 měsíců. Not great not terrible, jak by řekl soudruh Ďatlov. Pokud hodláte umřít v 73 letech, bude to stačit.
Uvedený příklad ale zanedbává několik věcí.
Prvně inflaci. Cena peněz v čase klesá, teoreticky o 2% na které cílí centrální banka, prakticky bohužel o víc. I při inflaci o 2% přijdete v kupní síle (a tedy i životní úrovni) za 35 let o polovinu. Za 2.780.000 CZK si o 35 let později koupíte to, co byste si na začátku koupili za 1.376.238 CZK. Díky tomu je inflaci potřeba neopomenout a myslet na ni, v dlouhých časových řadách dělá obrovské rozdíly. V našem příkladu by z úspor na osm let udělala úspory jen na čtyři roky. Inflaci možná rozeberu do hloubky jindy, pro teď to stačí.
Za druhé růst mzdy. Mzda s kvalifikací a zkušenostmi obvykle roste. Ne každý má ale kliku, že by se někam kariérně posouval. Při plánování kritických věcí, mezi které peníze na důchod patří, je lepší postupovat konzervativně a růst mezd opomenout, respektive, rozumně se dá se čekat, že vám mzda poroste pouze o inflaci.
Do třetice opomíjím výnos kapitálu. A o něm je dnešní post.
Rozdíl mezi úsporami a investicemi
Jak jsem uvedl výše, ani 20% odložených příjmů stranou po dobu 35 let vás neuživí příliš dlouho a inflace celou situaci ještě zhoršuje. Spoření peněz do polštáře nebo na běžném účtu vás tím pádem nezachrání, pokud nejste schopni a ochotni si snížit svoji životní úroveň během ekonomicky aktivního života ještě více a odkládat větší podíl (třeba 50% příjmu vás pak logicky uživí dalších 35 let minus inflace).
Investicí se rozumí takové nakládání s penězi, kdy vaše peníze dobrovolně poskytnete někomu jinému na dohodnutou dobu a během této doby z nich dostáváte nějaký prospěch. Dohodnutá doba může být i jeden furt. Velikost prospěchu (výnos z investice) se ze zásady vždy odvíjí od toho, jak velké nese riziko.
Zdaleka nejhorší ze všeho je nedělat nic. Sice nenesete žádné riziko ale peníze na běžném účtu nebo v polštáři vydělají přesně nula. Během dekád vám značnou část sežere inflace.
Nejjednodušší alternativou jsou spořící účty. Peníze máte ihned k dispozici, přesto z nich alespoň něco dostanete. Riziko je minimální (vklady jsou u bank pojištěny do 100.000 EUR). Nebudu zabředávat do podrobností, ale vzhledem k tomu, jak funguje monetární politika, tak peníze na spořícím účtu dlouhodobě vždycky budou vydělávat méně než je inflace. Pro millenniály dlouhodobě nevhodné, spořící účet neřeší jejich problém.
O něco lépe jsou na tom termínované vklady. Bance poskytnete peníze na předem domluvenou dobu, odměnou je o něco vyšší úrok než na spořícím účtu. Opět ale platí to samé, co v minulém odstavci. Výnos nebude dlouhodobě vyšší než inflace.
Dále je z peněžního trhu potřeba přejít do jiných finančních aktiv. Začněme dluhopisy. Dluhopis není nic jiného než forma smlouvy o úvěru. Půjčíte někomu peníze s tím, že vám je za předem dohodnutou dobu splatí a během toho splácí navíc úroky. Výnos dluhopisu se ze zásady řídí tím, jak vysoká je pravděpodobnost, že dlužník bude za danou dobu schopen peníze splatit. Tam, kde máte vyšší šanci dostat peníze zpět, je poskytnete levněji. To je jednak dáno kredibilitou dlužníka (pokud půjčíte peníze České republice, respektive Ministerstvu financí, tak peníze dostanete zpět s mnohem vyšší pravděpodobností, než když je půjčíte nějakému bordelu, co si hraje na wellness). Druhým faktorem je délka splatnosti. Pokud někomu půjčíte peníze na rok, je větší šance, že peníze splatí, než když stejnému dlužníkovi půjčíte peníze na deset let. Pokud budete svoje vydělané koruny půjčovat třeba právě České republice, tak v závislosti na aktuálních podmínkách můžete dosáhnout i velmi slušné úroky, např. okolo 5% ročně. S takovým úrokem budete ve výše zmíněném případě odcházet do důchodu ne s 2,78 miliony, ale se 7.520.932 CZK. Něco samozřejme sežere inflace. Ale pokračujme dál.
Druhou nejčastější formou kapitálu vedle dluhopisu jsou akcie. Opět se nejedná o nic jiného než podíl na podniku. Firma vám jako akcionáři bude vyplácet podíl na zisku. Firma nemá ale žádný závazek od vás akcii odkoupit, firmě jste peníze darovali, aby mohla podnikat. Vzhledem k tomu, že akcie je rizikovější než dluhopis, tak i odměna za riziko je vyšší. Dlouhodobě na stabilních akciových trzích se pohybuje kolem 8% ročně. Opět modelový průměrný Čech stihne odejít do důchodu s 15.185.503 CZK. I tady platí, že se na kupní síle podepíše inflace.
To, že mezi naspořenými penězi a investovanými penězi jsou tak astronomické rozdíly, způsobuje složené úročení. Opět se nejedná o nic objevného, kouzlo složeného úročení v dlouhém čase je znám od nepaměti, na Bibli tentokrát odkazovat nebudu. Úrok není možné sčítat, protože pokud nebudete úroky vybírat ale necháte je pracovat dál, budete dostávat i úroky z úroků. Efekt je tím větší, čím více času máte. Můžete si udělat i vlastní výpočet, stačí googlit „kalkulačka složeného úročení“. Pro ilustraci dávám graf z excelu s naším modelovým příkladem, který ukazuje růst majetku v letech při úročení hotovosti (0%), dluhopisech (5%) a akciích (8%). I zde je zjevné, že rozdíly začínají narůstat s časem a zpočátku nejsou poznat.
Cílem dnešního postu bylo ukázat sílu složeného úročení, protože z praxe mám vyzkoušené, že se jedná o jeden z velmi mála fungujících argumentů, které dokáží někoho přesvědčit, aby si peníze začal nejen odkládat, ale nechal je i pracovat.
Při spoření jste penalizování státem ve formě inflace. Za to, že jste neutratili své peníze hned, vás stát trestá a peníze se vám budou kazit. Ochranou proti tomu je investování, kdy svoje peníze poskytnete na určitou dobu někomu jinému, aby s jejich pomocí mohl něco produkovat. Jste za to odměneni výnosem. Jádrem investování přitom není sehnat vysoký výnos a zbohatnout rychle, ale pomocí řízení rizika udržet výnos vyšší než je inflace po dlouhou dobu. A o riziku a jeho řízení příště.
Investiční Blog 
Napsat komentář