Základy 1.0 – Dvě pravidla pro život

V poslední době si hraju s AI. O tom jindy. Ale vytvořila mi narychlo hezký obrázek toho, kam většina lidí z mojí generace směřuje. Quo vadis?

Přitom stačí celkem málo, aby každý mileniál nebo GenZ výrazně zvýšil šance, že neskončí stejně jako pán na ilustraci. Dnes rozeberu první dvě myšlenky na téma – „Jak se vyhnout osobní chudobě.“

20% které dělají 80% výsledku

Podstatou osobních financí je paretovo pravidlo, (kdo nezná, googlit) v kombinaci s radou nežít si nad svoje poměry. Cílem je nerozfrcat veškerý svůj příjem.

Nepíšu nic objevného, jsme vychováváni v judeo-katolické tradici. V Bibli je příkladů mraky.

Faraon má sen, sedm krav tučných, sedm hubených, které ty tučné sežerou. Faraonovi pantáta Josef vysvětlí, že se našemu mu zdálo o ekonomickém cyklu. Předpokládám, že tuhle biblickou historku známe všichni, (kdo ne, tak 1. kniha Mojžíšova 41).

Ekonomický cyklus se sice predikuje špatně, ale životní cyklus se predikuje naopak velmi dobře. Dal by se shrnout asi takhle: Ve třiceti se ti to vydělává co?

No tak věz, že v šedesáti přijdou hubené krávy.

Komediální je, že to, že se má dávat část příjmu bokem během nadbytku sice chápou všichni, ale nedělá to skoro nikdo.

Kolik odkládat? To závisí na tom, čeho se chce člověk na důchod dopracovat, ale obecné Paretovo pravidlo funguje i tady. S 20% příjmu odkládanými bokem je celkem dost složité skončit špatně.

Ano, je to takhle jednoduchý. Prostě když začneš vydělávat peníze, tak začni odkládat peníze a vydrž to dělat tak dlouho, dokud nezačne tvůj příjem mizet za zenitem a nezačne se ozývat „Já jsem tvé stáří, pozvi mě dál.“

Tahle myšlenka se dá rozvíjet, ale nemá to moc smysl. Část společnosti to pochopí sama, část lidí musí nejdřív vidět graf nebo kalkulačku složeného úročení (to necháme na příští článek) a zbytek prostě nutně bude trvat na svých ostrovech, ruletách, kasinu, autu na úvěr, avokádových toastech nebo — (dosaď si sám).

Tahle poučka mimochodem platí pro každého. Chudoba je jak absolutní (neschopnost si zajistit základní lidské potřeby – jídlo, přístřešek, ošacení, léky), tak relativní. Psychicky na jedince dopadá i když si svoje základní lidské potřeby zaopatří, ale buď se propadne jeho životní úroveň, na kterou byl zvyklý, nebo pokud je na tom citelně hůř než lidé, kterými se obklopuje. Odkládat peníze bokem by si tím pádem měli nejen ti, které pak při propadu příjmu bude ohrožovat absolutní chudoba, ale i ti, co se považují za faraony. Vypadá to sice směšně, ale ony ty přechody z Mercedesu do tramvaje taky někdy končí půdičkou, kde by se to věšelo.

Vědět kdy mám dost

Volně si půjčím cizí citát.

„Používáme peníze, které nemáme, na píčoviny, co nepotřebujeme, abychom udělali dojem na lidi, které to nezajímá.“

Naši rodiče (děkuji opravdu celým srdcem), nám odcinkali komouše a svoloč. Několik dekád žijeme v kapitalismu. Stát to sice ještě úplně nepochopil, ale lidi by už mohli. V kapitalismu rozhoduje kapitál. A kapitál jsou až na prvním místě peníze. Pokud chcete mít majetek, nemůžete dělat bohaté všechny okolo.

Peníze neznamenají štěstí, ale svobodu.

Pokud vám finanční majetek vydělává víc peněz, než jste schopni vydělat svoji prací, tak se můžete začít věnovat tomu, co vás opravdu naplňuje.

Tohle je velmi důležitá informace pro ty, kteří dělají práci, co je nebaví a nejsou schopni to změnit. Nenabádám nikoho, že by měl mít za životní cíl jít do důchodu v mládí. Práce ale není mzdově ohodnocena podle toho, jak naplňuje, ale podle nabídky a poptávky. Naakumulovaný kapitál umožňuje přijmout hůře placenou práci, která vás ale třeba více baví. Ten, kdo finanční majetek žádný nemá, je odsouzen otročit někde, kde ho to sere.

Doporučuji si to připomínat pokaždé, když někde budete platit. Jestli to stálo za ten čas v práci, kterým teď jdete zaplatit. Pokud ano, v pořádku. Velmi často to je ale jenom čistý dopamin, reklama, materiální sebeukájení, hledání statutu a projekce vlastních přání do spotřebního zboží.

Skromnost je naučený vzorec chování. Pokud se ho nenaučíte, nezachrání vás ani příjem na úrovni desetinásobku průměrné mzdy. I ten nejbohatší člověk nemá vše a pokud se nenaučí skromnosti, tak bude toužit po tom, mít více a dosáhnout toho co nemá. Mamon.

Jak to celé shrnout? Utrácejte svůj čas a peníze pouze za věci, které vám skutečně přináší štěstí. Vám osobně nebo ostatním. Šetřete s nimi, protože všeho se dá přejíst. A odkládejte nezanedbatelnou část příjmu na horší časy, které přijdou. Nejedná se o jednoduchý úkol, tak přeji hodně odhodlání, vůle vydržet i lásky k sobě samému a ostatním. Jsou k tomu potřeba. Vím o čem píši, sám se to učím roky a i přesto se mi to nedaří vždy. Netrestejte se vnitřně za to, když šlápnete vedle, ale mějte radost pokaždé, když uděláte sami pro sebe správně.